Obsahy(1)
České ženy v radikálně levicové alternativě. Sběrný dokument Davida Vondráčka mapující jeden rok nejen v životech protivládních aktivistek, ale potažmo i celé naší země, kterou během roku 2012 zmítala řada protestů proti současné vládě. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (19)
Myslel jsem že to bude nějaká blbost, ale příjemné překvapení. Na Švíhlíkovou rád chodím na její zajímavé přednášky a mám jí rád. Konečně jsem se o ní dozvěděl blížší věci. Další dvě ženy v dokumentu neznám. Odborářskou demonstraci proti Nečasovi si pamatuji. Na Populačních teoriích na Přírodovědě jsem se později učil, že za jeho vlády byla nejhorší propopulační politika od vzniku ČR. Zrušil třeba i porodné. Naštěstí nás od té doby nenápadně doplnili imigranti z kulturně blízkého východu a nejsme závislí na doplňování z Afriky a Arábie jako Němci. ()
Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. ()
Je zajímavé přemýšlet nad tím, proč někteří diváci berou Vondráčkův dokument jako útok na (své) ideje/ideály. Nevěřím totiž tomu, že Vondráček "zaujal stanovisko" (niethustra); alespoň ne žádné přímočaře interpretovatelné, jak tu např. uvádí Radko: "Ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj". Nebo v diskuzi na ČT Milan: "51 minut komunisticke spinavé propagandy". Vondráček ukázal život (který má tendenci se skrývat a je paradoxní). A diváci se s tímto faktem musí nějak vyrovnat. Po svém. Tudíž si do něj promítají (a autorovi podsouvají) své vlastní předsudky, pochybnosti či frustrace, jež jsou vidět i na jejich reakcích. ()
Osobne musím říct, ze jsou mi iniciativy jako ProAlt sympatické a rozhodne se nejedna o zádné extremistické hnutí. Nicméně tento dokument se, možna i tim, ze ho zpracoval muz, nezabývá skoro žádnými důležitými myšlenkami a nazory hlavních představitelek, ktere by mohly nějak obhájit a vysvětlit a bohužel se velice stereotypne zaměřuje na jejich osobni život, rodinu atd, ačkoliv mi to nepřijde moc relevantni. Vypada to pak, ze jediným cilem bylo vylicit tyto levicové aktivistky jako přinejmenším divne a genderove nekonformní, protoze převážně nemají šťastné partnerské vztahy a někdy je ani nechtějí - fakt velka tragedie, kdyz to říká zena v petatriceti, zatímco svobodný muz ve čtyřiceti pohoršení nebudi, je přece v nejlepších letech. Nevidím pak moc důvod, proc dokumenty jako tento točit, protoze uz dopředu je jasne, jak maji tyto zeny vypadat a jak se vlastne musi legitimizovat a objasnit jejich nemainstreamové smýšlení. ()
Dvě hlavní protagonistky /bez paní Uhlové/ spojuje to, že jsou vzácně asexuální a obě žijí ve svém vymyšleném světě. Paní Švihlíková bydlí u rodičů a ve svém pokojíku se ráda obklopuje kýčovitými obrázky tu koček, tu princezny Diany. Pak je hned věru jasnější, že ten venkovní zlý kapitalistický svět se jí prostě nelíbí. Paní Stöckelová je divný babochlap, co cvičí doma s činkama a štítí se dotknout mimina. Vztah nemá a ani nechce. Tady se prostě nedá nevycházet z jejich osobností. Vytvoření si duality "my hodní x oni zlí" je spíše na rozbor psychoanalytika, jejich jednoduché rady na vyřešení ekonomických neduhů a potažmo celé současné situace ve státě jsou laciné a nic neříkající fráze. Socialismus nefungoval, komunismus ani nebyl a kapitalismus není zrovna ve formě, ale to neznamená, že je cestou vracet se zpět. Nakonec ta změna stejně musí začít od jednotlivců, kteří si dobrovolně omezí svůj konzum. Bohužel tady se jasně ukazuje, že u ženských je politika prostě jen zástupnou terapií za něco, co jim nefunguje v jejich soukromém životě. Minimálůně u těchto dvou... ()
Galéria (2)
Fotka © Česká televize
Reklama