Prerušený kruh

Jaký rozjezd, takový pád. Jak velká láska, tak velká bolest. Belgický přírůstek Broken Circle Breakdown do emotivních rodinných dramat prověří zkoušku rodičovské lásky, i to, co přijde „potom“. Nejprve byli dva. Blonďatá tatérka Elise a bluegrassový muzikant Didier. Láska jako trám. Logicky přišlo dítě. Jenže po šesti letech radostí i strastí přišla pořádná rána. Dcera Maybelle má leukémii. A léčba se příliš nedaří. A otázky viny postupně vylézají na povrch. Trpělivé manévrování se scénami, které postupně rozpletou poměrně jednoduchý děj. Podstatnou roli tu představuje paměť. Tu si vzpomene on, tam zase zavzpomíná ona. Oba trpí stejně. Oba se s tím vypořádávají po svém. Zajímavou roli hraje i její kůže – šťastné chvíle se rázem mění v nepříjemné vzpomínky, stačí trocha barvy a kérka rázem dostane nový význam. Symbolické, ale stačí to? Mně nakonec tohle na první pohled sympatické vyprávění s četnými hudebními výstupy bluegrassové kapely k výraznější spokojenosti nestačilo. Slušné tři hvězdy, ale nakonec nechám právě ty tři!! (13.10.2013)

Ani bluegrassové melodie, ani působivý vizuál nedokážou zakrýt, že tento belgický oscarový kandidát je velmi prvoplánovou a vyspekulovanou variací na tisíckrát ohrané téma. Snaha o nelineární vyprávění skrze efektní střihy a skoky v čase jsou jen prázdnou zástěrkou, která se snaží vzbudit alespoň nějakou emoci tam, kde od počátku žádné hlubší a autentické city nejsou. Ve výsledku průměrné drama plné protivných scenáristických kliček, na něž se hezky dívá a jež se hezky poslouchá, ale nezanechá vůbec žádnou stopu. (02.01.2014)

...bluegrass a Belgie? ...skvělá kombinace... se vší iluzí, nevkusem a bláznostvím... napadá mě otázka... mají emoce právo na existenci? ...každý si musí odpovědět sám... ale tenhle film má odvahu... ne kvůli (banálnímu?) prohlédnutelnému příběhu... ...ale pro svou krutost i smích, který zažívá každý sám... ...americký scénář bez kýčovitosti amerických klišé... ...nahradila je evropská, ale brilantně, s trochou ironie a výsměchu a narve to do nás naplno, protože ve skutečnosti víme, že ironií kýče je strach, že neprožijeme štěstí... a že neprožijeme happy end? ...škoda, protože ruku na srdce, každý z nás si to přeje, jen máme strach si to přiznat... takže díky mickey mousům za vynález hepáče... a vám milí Evropané díky za facku... (27.05.2014)

Ve třetině filmu si v myšlenkách machrujete, jak to máte přečtený a že to je opravdu jen laciná dojička slz, která sice jakžtakž funguje, ale držíte se nad věcí. No a pak zjistíte, že víte hovno a semele vás to. Belgie/Nizozemí výborně. Střihová skladba opravdu může připomenout Blue Valentine (někde jsem to četl) a já si dokonce občas vzpomněl na Dresenovu Konečnou uprostřed cesty. (14.07.2013)

Je věčná škoda, že Broken Circle Breakdown není videoklip - jako takový by vzhledem ke kvalitě hudebních výstupů shrábnul 5* bez mrknutí oka. Naneštěstí je to film, konkrétně belgicko nizozemská mutace snímků Je to i můj život, Blue Valentine a Síla country. Že si z každého zmíněného snaží vzít to nejlepší je zcela pochopitelné, že v každém z převzatých aspektů funguje místy až trestuhodně průměrně už ne. Kde je chyba? Těžko říct, kvality má tento film nesporné, má to styl, má to hudbu, má to skvělé herce... Oscarová nominace budiž v tomto směru pochopena. Na druhou stranu je délka 111 minut v tomto případě zbytečná - kdekdo mě asi teď začne kamenovat, ale velké množství záběrů bylo podle mě absolutně prázdných či samoúčelných. A proč? Opravdu takováto silná témata potřebují podobné pseudoumělecké berličky? Pochybuji. (03.02.2014)