Unavení slnkom

Fantazie....Po delší době opět film z ruské provenience, který mi srazil čelist dolů. Film jsem viděl na ČT2 bez přípravy na co vlastně koukám. Od páté hvězdičky mne odradila jen Ruská uřvaná ubrebentěnost, kterou zkrátka nemám rád, ale která je pro Ruské filmy tak příznačná. Každopádně pozdní léto na dače v režiji Nikity Michalkova si oskara plným právem zasloužilo. A z Michalkovy maličné dcerky jsem byl skutečně paf. Obdivoval jsem ten filmový vztah, připadal mi nad rámec hereckých možností děvčátka. Až pak jsem se dozvěděl, že otcem malé Naděždy je sám pan režisér a hlavní hrdina...Ze zprvu pro mne zajímavé až lehce exotické komedie (tanky v obilí) se film pozvolna začal měnit v hodně drsné drama (scéna při fotbale s míčem v lesíku). To už jsem začal tušit špatný konec. Ze závěru na mne padl nesmírný smutek. Smutek za tu prosluněnou dobu, která odešla jako to pozdní léto. Smutek za všechny, které semlel stalinismus s komunismem..... Jsem velmi zvědavý na druhý díl - Odpor. (20.07.2011)

Na jedné straně ze snímku UNAVENI SLUNCEM vyzařuje pohoda a bezstarostnost letních dní... o to více pak vyniknou a zařezávají se pod kůži absurdní a tíživé momenty ze života v tomto historicky reálném Absurdistánu. Michalkovem skvěle zvládnuté drama, které pro mě bylo chvílemi naplněné Bergmanovským feelingem, chvílemi jsem se skvěle bavil, chvílemi mě mrazilo v zádech... celou dobu jsem se však kochal bravurními hereckými výkony, skvělou atmosférou, nádhernou scenérií... a hlavně mi bylo tak nějak smutno z toho, že i toto se dělo a může dít hluboko ve vesmíru. UNAVENI SLUNCEM je pro mě prostě film, který mě přesvědčil, že fízlovství a beznaděj nemusí být vůbec představeny napřímo, a přesto je člověk vnímá jako reálné a přítomné. Nejednoznačné a o to více reálné postavy, které tu více/tu méně věří v "sovětskou rajskou vlast" a svého vůdce, uvědomují si všechny absurdity s tím spojené a tu více/tu méně jsou tlačeny k jednání, které tyto absurdity plodí a podporují. Shrnuto a podtrženo: Drama geniálně herecky zvládnuté, pomalé a s důrazem na pohodu... přesto však veskrze a každým coulem tíživé. (21.10.2005)

Rex Mundi mi mluvila z duše, nic dalšího zásadního k této filmové lahůdce netřeba dodávat, stačí ji vidět! Jen jednu věc (než mě napadnou jiné) nejen k filmu: Čím víc se blíží konec filmu, tím víc i roste vědomí jeho otřesnosti, (přitom, až do samotného odzbrojujícího závěru, kde i ty poslední iluze zůstanou zašlapány v bahnu cesty bez návratu, stále v tak poetickém podání) a to nejen u těch několika zde zobrazených lidských osudů. Tento snímek je krutým, zlatě zářícím, osvícením (stejně jako třeba mnohem syrovější drama "Ztraceni na Sibiři") k pochopení zcestnosti kultu osobnosti v primitivních politických zřízeních, bohužel ne dávno minulých. Stačí se na CCCP mrknout v roce 2005! a spatřit, za řevu současných oslavných častušek, kdo tohoto obřího mastodonta kočíruje dnes. (19.10.2005)

Hned v úvodu si zahrajeme ruskou ruletu. Autor a režisér filmu Nikita Michalkov si zahrál i hlavní roli vojevůdce Kotova. CITÁT - Mami! Babičko! Tanky!.......... Jediný den volna a já nemám klid. Unavené slunce sbohem dávalo moři.......... Po půl hodině sledování můžu napsat, že je to možná až moc komické. Takové nepřirozeně parodické. Poukazuje na to, že i v té době měli lidé (asi) smysl pro humor. V dnešní době toho humoru hodně ubylo. CITÁT - Dnes je den něčeho hodně Sovětského........ Druhá půl hodina mi připadala lehce psychologická a trochu zmatená. Skoro celá se odehrává u řeky. (jedna scéna je pak několikrát použita i v následném pokračování) CITÁT - Chemická obrana. Nasadí ti masku....... Třetí půl hodina je celkem smutná. Přiletí i kulový blesk. CITÁT - Taťka říká, že kriket a tenis jsou buržoazní. Fotbal ne.......... Poslední, čtvrtá, půlhodina už je totálně smutná a dramatická. Příběh samotný se odehrává v jednom jediném dni a to v již zmiňované neděli. Jeden jediný a poslední den vlády soudruha generála Kotova, kterého jsme si vlastně po dobu sledování snímku docela zamilovali. Tady já alespoň jo. CITÁT - Máme červánky. Zítra bude pěkný den........... Ve 134 minutě jsem si musel zastavit obraz. Je tu celkem nádherná scéna, která čítá balon, Stalina a jedoucí auto - velice zajímavý kamerový záběr, snímaný z odrazu v zrcadle. Konec jedné a začátek další éry. Jen čas ukáže, která éra byla pro lid lepší. Sergej Kotov, velitel divize Rudé armády byl zastřelen 12. 8. 1936 a rehabilitován 27. 11. 1956. Tak alespoň tvrdí závěrečný titulek. Jenže pak byla natočena druhá část - ale to až za chvilku. (23.08.2012)

Michalkova filmová nádhera, nesmírně silný a citlivý příběh, který začíná velmi poeticky, humorně a příjemně a postupně graduje k hroznému konci. Nostalgické vzpomínky na staré časy lidí vržených do stalinistické doby, velmi citlivě podaná nejednoznačnost charakterů a chování Míti, Kotova a Marusji, nevinné dítě vržené do středu následujících tragických událostí, to vše dělá tenhle film tak silným. Herci v čele s Olegem Menšikovem jsou výborní včetně děvčátka v dětské roli, nádherná je kamera a hudba. (06.11.2005)