Unavení slnkom

Jedná se rozhodně o nejlépe zobrazenou Staliniádu, jakou sem za svůj život měl možnost vidět. Pravdou zůstává, že pro spočítání všech filmů stejné tématiky bych si vystačil s jednou rukou a předškolními znalostmi. Rozhodně musím poděkovat zdejším hodnotitelům, že se opět objevil mezi těmi 300 nejlepšími opravdu kvalitní snímek. Překrásný lidský příběh, který graduje od odylické dovolené až k neodvratitelnému konci. Nikita Michalkov byl neskutečně úžasný. Brilantně napsaná role, ve které si pan režisér skutečně hověl. Roli charismatického plukovníka Kotova s neuvěřitelnou vnitřní sílou zahrál znamenitě. Po herecké stránce je film vůbec bez výhrad. Skutečně jsem se ani na okamžik nenudil a užíval jsem si skutečně každičký záběr. Čisté 4*. (10.12.2012)

Ano ach ano, nu tak, chce se skazať, takové filmově krásné, takové michalkovovskoruské... Ale takto se Nikito s dějinami nevypořádáš. Kdyby tento film natočil Michalkov někdy na počátku perestrojkoglasnosti, ještě bych pochopil i když netleskal. Takto jsem velmi na rozpacích. Tady prostě krásné obrazy a krásní herci a krásná hudba a krásné pózy nestačí. Anebo ti Rusové snad opravdu nemají šanci... - - - P.S. Doporučuji inťákům přečíst si něco o stalinismu, ale ať to prosím není Solženicin! - - - P.P.S. Mimo mísu - vybavujete si, jak "pokrokově" nám zcela nedávno servírovali umělecké srdceryvné dokumenty o tom, jak komunisti popravili Rudolfa Slánského? . . . NASSSRAT! (20.10.2005)

Remeselne výborne zvládnutý film. Hold Rusi vždy vedeli robiť umenie. Unavení slnkom nie je výnimkou. Príbeh vychádza so skutočných udalostí, čo dodáva filmu v určitých scenách na dramatickosti. Film zachytáva jeden deň zo života dôstojníka Kotova, ktorý je obyčajný človek ale s konexiami na správnych miestach. Užíva si deň voľna so svojou rodinou absolvujúc niekoľko vtipných a pokojných momentov, dokým sa na scéne nezjaví Miťa. Človek, ktorého Kotov kedysi poslal do zahraničia ako špióna a on tým pádom stratil všetko. Svoju lásku, priateľov, dalo by sa trocha nadnesene povedať, že aj svoju dušu. A práve táto vzájomná konfrontácia týchto dvoch mužov, na pozadí príjemného dňa s rodinou, ktorá absolútne nič netuší je príčinou silných, emocionálne vypätých a skvelo natočených scén. Nikita Michalkov, ktorý stvárnil aj hlavnú postavu Kotova podáva veľmi sugestívny výkon. Kopec light motívov - hlavne malého dievčatka Nady, ktorá príbeh aj hroznú situáciu svojím pohľadom na svet zľahčuje, umocňuje tvrdú realitu, ktorá hlavných aktérov obklopuje. Aj napriek politickému podtextu, ktorý vyjadruje povojnovú situáciu v Rusku, je to film hlavne o ľuďoch a o svedomí. Film, ktorý speje do tragického konca pre všetkých zúčastnených cez smiech, ktorý vás ku koncu ohromí, tým najlepším možným spôsobom. Zaslúžený Oskar a veľká poklona pre Michalkova - jeho práca z detailmi a z prepletaním dejových línií a osudov je tu neuveriteľná. (05.12.2011)

Na jedné straně ze snímku UNAVENI SLUNCEM vyzařuje pohoda a bezstarostnost letních dní... o to více pak vyniknou a zařezávají se pod kůži absurdní a tíživé momenty ze života v tomto historicky reálném Absurdistánu. Michalkovem skvěle zvládnuté drama, které pro mě bylo chvílemi naplněné Bergmanovským feelingem, chvílemi jsem se skvěle bavil, chvílemi mě mrazilo v zádech... celou dobu jsem se však kochal bravurními hereckými výkony, skvělou atmosférou, nádhernou scenérií... a hlavně mi bylo tak nějak smutno z toho, že i toto se dělo a může dít hluboko ve vesmíru. UNAVENI SLUNCEM je pro mě prostě film, který mě přesvědčil, že fízlovství a beznaděj nemusí být vůbec představeny napřímo, a přesto je člověk vnímá jako reálné a přítomné. Nejednoznačné a o to více reálné postavy, které tu více/tu méně věří v "sovětskou rajskou vlast" a svého vůdce, uvědomují si všechny absurdity s tím spojené a tu více/tu méně jsou tlačeny k jednání, které tyto absurdity plodí a podporují. Shrnuto a podtrženo: Drama geniálně herecky zvládnuté, pomalé a s důrazem na pohodu... přesto však veskrze a každým coulem tíživé. (21.10.2005)

Jestli ze sebe dostanu nějaké slovní hodnocení, pak to bude až po druhém shlédnutí. Filmový čas plynul takovým uvolněným způsobem, že jsem po hodině usnul. Zrovna to bylo ve chvíli, kdy jsem ještě netušil, o čem ten film vlastně je. Když jsem se druhý den dodíval, nevěnoval jsem pozornost na patřičných místech, tak jsem se potom divil, cože se to všechno mezitím stalo. Tímto NEkomentářem chci říct, že film se docela vleče, ale jakmile pochopíte, o čem ten film vypráví, získá i ta první polovina filmu na síle. Což u mě znamená, že si ho někdy musím dát ještě jednou. (02.09.2006)