Zvláštna farba sĺz tvojho tela

Důležitou součástí každého gialla byl zamotaný detektivní příběh. Alespoň v 70. letech tomu tak bylo. Nová doba se však zřejmě pyšní bystřejším obecenstvem, což si žádá mnohem komplikovanější přístup. A tady ho máte na zlatém podnosu! Tvůrci magického "Amer" sice potvrdili svou pověst surrealistických malířů filmového plátna, ale tam, kde se jejich předchozí počin dal "přečíst", zde tahle snaha připomíná noční můru. V jejich labyrintu plném flashbacků (?), snů (??), bizarních výjevů a důmyslně matoucích, vedlejších cestiček se bez kompasu snadno a rychle ztratíte. Zvlášť, když závěr vás v tom neustálém tápání nechá rovnou utopit. Jenže ten vizuál...!! Vizuál opět bere dech. Ty detaily, ty barvy, ty zvuky, ta hudba (opět Nicolai, Ortolani či Morriconne), to je přesně to, proč Cattetovou s Forzanim milovat, nebo alespoň obdivovat. Kino tudíž obrovskou výhodou, doma už asi nebude mít snímek takový vaginální náboj. (09.03.2014)

Ten "wow-efekt" z předchozího filmu už se zopakovat nedá, protože Amer byl jednoduše první svého druhu a zde Cattet a Forzani používají téměř totožné triky. Podivnou barvu slz jsem si už "pouze" čistě užil a to není málo, styl je stále jedinečný a kvalita na výši. Ale nejsem si jistý, jestli to nebude do dalších filmů tohoto tvůrčího dua chtít něco trochu nového - tahle skvostná giallo hra už se totiž o moc dál posunovat nedá a jakkoli si nestěžuju, už z Podivné barvy slz byl tenhle blížící se limit lehce cítit. (13.03.2014)

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

"Závity mozkové, myšlenky spářené, umění krvavé, až na kost vydřené." Velmi podivná barva Zelenáčových slz Dwejnova těla, aneb pro někoho guilty pleasure galaktických rozměrů, pro jiného jen černá divácká díra. Z nabubřelého odpadu k pětihvězdné giallo obloze a zpět, v nekonečné, samolibé (!) smyčce vizuálních i zvukových orgií. Přímo lukulské hody pro náročné artožrouty (např. mě, v sudých dnech), leč nestravitelný blivajz pro náročné prosťáčky (např. mě, ve dnech lichých), vyžadující mapu a buzolu pro alespoň základní orientaci v příběhu, při pátrání po surrealistickém pokladu, v lyrickém oparu dějové džungle na tajemném ostrově. Ostrově ztraceném v oceánu sadomachostických slz schizofrenní mysli, políbené vražedně zhulenou můzou. Jaký film, takové hodnocení. V lichých měsících tedy budu dávat jednu útrpnou hvězdičku ("Přece tomu nedám víc, že tomu dal kuli zelenáč a jiná "ártová" sebranka" © DwayneJohnson), v sudých měsících to vždy změním na plnou palbu pěti hvězd, protože, málo platné, i já byl chvílemi "Ztracený ve víru zvrácené vášně..." (© PetrPan). Hm, jestli já si přece jen neměl vybrat, jestli jít s Dolníma nebo s Horníma. Takhle budu bit od všech, včetně mé ženy :-). (17.12.2022)

Mysteriózní mozaika halucinací, které můžou i nemusí něco znamenat pro jednodouchou zápletku “muži ze zevnitř zamčeného apartmánu zmizí manželka”. Rychlostřihová snová šílenost s neopodstatněnými erotickými a gore výjevy, která ze začátku zaujme, ale jako celek prostě nemůže strhnout. Scény, které zápletkovou záhadu rozvíjejí, vydají na formálně stylový 10-minutový kraťas. (08.04.2019)