Birdman

Výborný film, ale skvělý není - v závěru totiž úplně odstrčí postavu Edwarda Nortona (nemívám ho rád, ale tady je fakt výjimečný), jeho Mike se nedočká žádného pořádného konce... No a to nemůžu Birdmanovi odpustit. Jinak je to sice neskrývaná a jednoduchá, ale velmi působivá a stoprocentně dokonale natočená facka filmovému průmyslu s vynikajícím Michaelem Keatonem (který si tři roky po natočení zahrál Vultura ve Spider-Manovi, ehm, ehm) a dalšími. (30.12.2018)

Přikláním se na stranu neomráčených, přičemž respekt, dílo je to pozoruhodné a zaviděnístojící, o tom žádná. Na mé prvotní nadšení z formy ale docela brzy sednul prach nudy. Keatonovi přeju jen to nejlepší, jeho výkon je brilantní a zaslouží si obdiv. Pokud bych ale směla doporučit pecku o existencionální krizi kumštýře, tak přihřeju polívku filmu Synecdoche, New York s nedostižným Philipem Seymourem Hoffmanem. (01.02.2015)

Birdman mi je témou veľmi blízky - potreba sebarealizácie zabudnutého superhrdinu, ktorý zapadol prachom, túžba oživiť svoju legendárnu kariéru, snaha zvyšku civilizácie dokázať, že je schopný upútať aj dielom s vysokou umeleckou hodnotou, tvorivá a existenčná kríza... - všetky tieto motívy sú navyše popretkávané brilantným čiernym humorom, perfektnými hereckými výkonmi, celkovým nadhľadom a najmä parádnou kamerou, ktorá vyvoláva ilúziu, že film nemá jediný strih! Všetko je úžasne načasované, groteskné a zároveň myšlienkovo podnetné a formálne strhujúce. Mojím oscarovým favoritom bol Grandhotel Budapešť, ale proti víťazstvu nekonvenčného, autorského Birdmana nemám žiadne výhrady... PS: Vzhľadom na emócie a dojmy, ktoré vo mne Birdman vyvoláva aj po niekoľkých dňoch, zvyšujem na 5* :) (26.02.2015)

Tak si to shrňme. V roce 2014 MCU jelo už 6. rokem, DCEU se přidalo 2. rokem, čtení komiksů bylo v plném proudu mezi mainstreamem i mezi akademiky. Logicky tedy přišel artový projekt, který z této situace vytěžil maximum. Alejandro González Iñárritu sáhl po hře Raymonda Carvera What We Talk About When We Talk About Love (1981), na jejímž půdorysu vystavěl broadwayské backstage drama. A to nikoli drama ledajaké, ale okořeněné krizí středního věku a superhrdinským subžánrem. A protože hlavní roli dostal Michael Keaton alias Batman 89, nelze než zatleskat. Někdo by mohl namítnout, že jde zde forma až sebestředná - a ona je. Jednotlivé dlouhé záběry snímané ruční kamerou jsou nazkoušené jako samostatné malé divadelní inscenace, hudbu obstarává prakticky výhradně improvizující bubeník. Ale tak už to v umění chodí, že se předhání forma i obsah. A tady si to naštěstí všechno sedlo v jeden pohlcující celek nevšedního tempa. (03.02.2024)

Tenhle film je pro mě papírově (oblíbený režisér, herci, kameraman) naprostý hit, který mě možná po letech donutí změnit svých 10 nejoblíbenějších filmů. Ovšem nestane se tak. Iñárritu vystavěl groteskní situace a příběh, který diváka přivede do zákulisí divadla i na prkna, která znamenají svět. Dochází k působivým technickým pokusům (přenést divadlo do filmu, aby zůstalo divadlem/natočit film jako divadlo?, důraz na délku záběru "bez" střihu, využití hudby a zvuků - uvnitř filmu/mimo film) prokládaných přesahem, ať k hercům samotným (Keaton, Norton) nebo k uměleckým otázkam o čemkoliv (využití mainstreamových ikon - roboti, Spiderman, Superman, projevy deprese, kritikové, cena za úspěch ...). Přes technickou a tvůrčí preciznost snímku podpořenou kvalitními herci pro mě Birdman v závěru zůstal jako Rhódský kolos rozkročen mezi artovým pojetím a mainstreamem (ať se na něj snaží dívat z patra). Ano, vadí mi ten epilog, ten, který se dá pojmout jako obrácení o 180 stupňů zpět, stejně jako Bobbyho smrrt v Dallase (neznáte? google). PS: ten film ve mě stále otevírá otázku, co je vlastně umění? Jaký je to tlak být tvůrcem v dnešním světě? Už to radši zkrátím a silou mysli si nechám přiletět skleničku s Mattonkou ze stolu na druhé straně místnosti, dyť na to kašlu... jsem letadlo... (02.02.2015)