Birdman

Woodyallenovská téma a prostredie, unikátnou optikou dlhozáberového Lubezkiho. Bez Woodyho vtipu a nadhľadu, s iritujúcou jazzovou disharmóniou. Občas dobrá scéna (Times Square v trenkách, precitnutie po rannom prebudení sa na chodníku), občas dobrý dialóg (Emma a Norton na streche) a vždy super herci. Ale na povznášajúci "umelecký" zážitok mi takto stvárnená kríza stredného veku a tvorcovského vyhorenia nestačí. (17.02.2015)

Iñárritu je jeden z těch režisérů, jejichž filmy si nechávám s klidem ujít, protože mě už z dálky neoslovují, ale trajler na BIRDMANA mě zaujal (mám rád filmy o umělcích a tvůrčích lidech, ať už skutečných či ne) a film samotný mě celkem dostal. Skvělí herci hrající herce a kamera, která se bez viditelného střihu potlouká divadelním mraveništěm horečně a nervózně se připravujícím na premiéru hry. (19.03.2015)

Na Birdman se mně hrozně těžce dívalo. Popravdě mi trvalo asi prvních dvacet minut, než jsem se vůbec zorientoval v tom, na co to vlastně koukám. Po těch dvaceti minutách jsem sice pořád nedokázal být v obraze ohledně toho, co je realita a co fikce, nicméně alespoň jsem mohl začít vnímat pobuřujícně dokonalou kameru, která všechno natočila aniž bych pocítil jakýkoli střih scény. Některé momenty byly naprosto boží a přišlo mi, jako kdyby někteří herci vedli nekonečné dialogy, u kterých jsem si říkal, jak se to mohli naučit. A jelikož pochybuju, že se to učili, tak pak skláním obrovskou poklonu za dokonalou improvizaci. Ač to bylo cokoliv, tenhle film Vám ukáže, že Michael Keaton, Edward Norton, Emma Stone, Naomi Watts nebo Zach Galifianakis umí hrát jak bohové. Já tenhle film tak trošku vnímám i jako oslavu herectví, také z toho ale cítím určitou ignoranci a opovrhování Hollywoodem. Celé je to totiž jak pod náporem nějaké vědmy, která každého zná a staví před něj plátno, kde se má ospravedlnit. Michael Keaton tak ironizuje superhrdiny ač sám jeden byl. Edward Norton jakmile dorazí na scénu, okamžitě diriguje jak co má být. Zach Galifianakis je tu až nezvykle vážný a Emma Stone tu má pár dialogů takových, že se Vám bude tajit dech. To abyste věděli, že to také má v sobě. Birdman je neuvěřitelně zvláštní film. Osobitý, dvouhodinově nenudící a rozhodně zapamatování hodný. Není pro každého, ale kdo ho bude chtít vnímat, ten si tuto filmařinu plnou poctivých filmových záběrů beze sporu užije. A minimálně se do pár herců bláznivě zamiluje. (27.01.2015)

I když dávám jen tři hvězdy, je mi to tento snímek vrcholně sympatický. Má skvěle řešenou diegeticky nediegetickou hudbu, skvělou kameru a výborného Nortona. Stejně tak je poutavé přemýšlet nad mírou autobiograficity Michaela Keatona a Edwarda Nortona. Nejvíce mě na něm ale těší to, jak film přijímají blockbusteroví diváci. Film se tváří, že je to něco jako blockbuster, ale on jím není. Je to tvrdá kritika blockbusteru. Jeho fanoušci snímek nechápou, hnusí se jim, protiví se jim a Oscary pro Birdmana jsou zaslouženým plivnutím do ksichtu. Za to moc děkuju. Tři hvězdy dávám z toho důvodu, že je to pro mě obsahově poměrně strohé, do značné míry se spousta věcí opakuje a film nedokáže příliš vtáhnout. Zklamal mě fakt, že se ke konci snímek soustředí výhradně na hlavní postavu a vůbec se neobtěžuje dořešit postavu Mikea, která je, když už ne filosoficky zajímavější, tak rozhodně zábavnější a s výjimkou dvou hlavních postav, je pro mě zbytek hereckého ansámblu i postav, které hrají, velmi nezajímavý a nevýrazný. (24.02.2015)

Tenhle film je pro mě papírově (oblíbený režisér, herci, kameraman) naprostý hit, který mě možná po letech donutí změnit svých 10 nejoblíbenějších filmů. Ovšem nestane se tak. Iñárritu vystavěl groteskní situace a příběh, který diváka přivede do zákulisí divadla i na prkna, která znamenají svět. Dochází k působivým technickým pokusům (přenést divadlo do filmu, aby zůstalo divadlem/natočit film jako divadlo?, důraz na délku záběru "bez" střihu, využití hudby a zvuků - uvnitř filmu/mimo film) prokládaných přesahem, ať k hercům samotným (Keaton, Norton) nebo k uměleckým otázkam o čemkoliv (využití mainstreamových ikon - roboti, Spiderman, Superman, projevy deprese, kritikové, cena za úspěch ...). Přes technickou a tvůrčí preciznost snímku podpořenou kvalitními herci pro mě Birdman v závěru zůstal jako Rhódský kolos rozkročen mezi artovým pojetím a mainstreamem (ať se na něj snaží dívat z patra). Ano, vadí mi ten epilog, ten, který se dá pojmout jako obrácení o 180 stupňů zpět, stejně jako Bobbyho smrrt v Dallase (neznáte? google). PS: ten film ve mě stále otevírá otázku, co je vlastně umění? Jaký je to tlak být tvůrcem v dnešním světě? Už to radši zkrátím a silou mysli si nechám přiletět skleničku s Mattonkou ze stolu na druhé straně místnosti, dyť na to kašlu... jsem letadlo... (02.02.2015)