Topenie po číslach

Obvyklá intelektuální hříčka pro festivalové publikum z dílny Petera Greenawaye, která tentokrát myslím obsahově uspokojí především feministky a zaryté masochisty z řad mužů. Film jsem viděl svého času ve filmovém klubu, kam taky vzhledem ke svému obsahu patří. Je to vlastně hodně černá komedie o svérázném řešení partnerských rozporů. Celkový dojem: 65 %. (26.05.2009)

Hra s čísly se může jevit jako zbytečná hříčka, u režiséra s Greenawayovou pověstí poměrně nezajímavá a odporující jeho běžnému uvíznutí v okamžiku, na druhou stranu dokazuje jeho naprostou kontrolu nad filmem. Z rozhodnutí skrýt do záběrů a dialogů čísla 1 až 100 plyne okatá, ale taky trochu tísnivá matematická bezchybnost a preciznost Greenawaye. Celý film musel být předem promyšlen do posledního záběru, z výsledné verze nemohla být vystřižena žádná scéna obsahující "skryté" číslo (tedy skoro žádná scéna). Obvykle vzniká film až v postprodukci, kdy se seskupí natočený materiál do výsledné, předem naznačené podoby. Topení v číslech naopak muselo být na začátku postprodukce už hotové, možná bylo v Greenawayově mysli hotové dávno před tím, než se vůbec začalo natáčet. Potvrzuje tak, že režisér je skutečně autorem filmu a že film skutečně může být naplněním jedné konkrétní vize jednoho člověka. Navíc tahle podtržená preciznost krásně kontrastuje s surreálně lhostejném a přitom nádherným světem. Ona hra s čísly pak vybízí k důkladnému zkoumání obrazu a hledání čísel, což podtrhuje práci s mizanscénou, kterou automaticky vnímáme mnohem víc než jindy. 4 a 1/2 (02.09.2013)

Zařazení do komedie jsem si v hlavičce již předem všiml, ale skoro bych nevěřil, že by jí Peter Greenaway dokázal takto reálně natočit... a ono jo, což mě těší! Máme zde zábavný černohumorný příběh z anglické buržoazie, kde ženy získavají převahu tím, že začnou odstraňovat veškeré muže kolem sebe, nejčastěji decentním utopením. Stylově jde o silně absurdní hříčku, která mnoha divákům nemusí sednout už jen proto, že samotný děj je v mnoha scénách upozaďován důrazem na estetický účinek jednotlivých scén, elegantní obrazovou poezií, celkovou atmosférou a rovněž se tu objevují nejrůznější prasácky úchylné momenty, které má Greenaway v oblibě, ale zde je podává nečekaně umírněným, někdy až roztomile vtipným způsobem... těžce jsem překusoval akorát otřesný krvavý čin s nůžkama, ač přidaný nadhled ze strany dětské (klukovské) postavy mě na Topení po číslech rovněž bavil. Michael Nymam coby skladatel opět boduje výtečným podkresem, byť oproti opulentnosti tónů z Kuchaře, zloděje... se tady více blíží hravosti ze Zázrakem uzdraveného. Co jsem ještě nezmínil, tak určitě originální nápad s umístňováním čísel 1 – 100, kdežto film vedle příběhu, humoru a vytříbené stylizace zároveň nabízí další devizi pro diváka v podobě hry na hledání a nacházení čísel, které se tu objevují v mnoha záběrech, předmětech, ale i dialozích! Jen mě mrzí, že jsem tento záměr plně odhalil až ve chvíli, kdy jsme se blížili k padesátce, ale zato si pak hodně užíval nápaditost i v této rovině, před samotným koncem přetavenou i do práci s napětím (po příjezdu aut č. 97 a 98 očekáváme i 99, ale další auto nemá žádné číslo!), ba i skrytými vtípky (místo posunu k posledním dvěma číslům se film v nejlepším protáhne i nečekaným příchodem „starých známých“ běžců č. 70 a 71!) a se skvělým koncem... jak jinak zakončit odpočítávání, než řádným ohňostrojem? :-) [80%] (07.09.2024)

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta (26.08.2011)