Siedmy kontinent

Hanekeho rukopis už trochu znám, ale že mě převálcuje poslední půlhodina jako tsunami, jsem přece jen nečekala. Přiznávám, že jeho pozdější tvorba mně je trochu bližší, ale na druhou stranu má Haneke můj obdiv, protože v dnešní době by to zrežíroval možná ještě drsněji, protože rozklad rodin je pandémií dnešní doby a jsem přesvědčená, že třeba film Funny games je dalším dokladem jiné, podobné pandémie. Velmi depresivní a na noc nedoporučuji. (15.09.2015)

Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) (28.06.2007)

Všetko toto, čo mi tu naservíroval Haneke mu beriem, ale neviem to pochopiť. Jasné, že za to môže aj doba, ale podľa mňa je to všetko o ľuďoch a v ľuďoch. Aké si to urobia, také to majú. Také ticho aké bolo u nich doma ráno pri vstávaní, ticho aké bolo v aute počas umývania auta ... to je u nás doma nepredstaviteľné. Natočené to bolo tak dobre, že film vôbec nemusel obsahovať hovorené slovo, všetko to bolo zrejmé len z obrazu. (13.09.2015)

Osamocené a na první pohled ničím zvláštním nemotivované bloudění v útržcích a detailech každodennosti, doprovázené krátkými zprávami, které jakoby odkazovaly k aktivitám Baaderovy skupiny, a odkazy ke smrti, se postupně ukazuje jako vnější skořápka dlouhodobého a plánovaného procesu spějícího k utajenému a dohodnutému cíli životní cesty, k sebenaplnění prázdnoty negací své existence. Eliminace a destrukce v části třetí je popisována stejným filmovým jazykem a s touž mechanickou lhostejností a chladem jako útržky "produktivně-konzumní fáze" života rodiny. Odtažitost, s jakou jsou zaznamenány lidské každodenní úkony, připomíná přírodopisné behaviorální snímky. Haneke se snaží vynechat tvář a nahradit ji detailem. Kamera se soustřeďuje na opakující se pohyby, pohyby opakované v každé další analogické situaci, čímž zvyšuje pocit vyprázdněné automatizovanosti provázené erupcemi blíže neurčeného smutku. Reakce na přítomnost smrti jsou chladné či vůbec žádné. Jediná smrt, která rozjitří emoce rodiny chystající se přestěhovat na sedmý kontinent, je smrt bezbranných mlčenlivých tvorů, kteří neuzavřeli "dohodu". Sedmý kontinent je opravdu nevšedním zážitkem propracovaným v každém detailu ... (14.03.2011)

Síla. Vždycky preferuju serióznější, uvědomělejší a depresivnější kinematografii před bezproblémovými, rozjuchanými a veskrze pozitivními povrchními filmy, ale tohle bylo dost i na mne. Nevím, prostě nějak nejsem schopen ani ochoten plně přijmout to, o čem film vypráví. Ale natočen je skvěle, o tom žádná. (05.06.2011)