Šingeki no kjodžin

Dobře, přiznejme si že asi jedu na anime mainstreamu, ale zatím mě to baví. Tohle mě oslovilo lehce nezvyklou animací, ne úplně běžným dabingem a to hlavně ženských postav a tím, že ač jsou určitě mnohem brutálnější kusy, tohle anime se se svými hrdiny nepáře. Uvidíme co bude dál. Zatím mě jenom vyloženě mrzí že postava Erena přežila a je zněj teď uberklučina, mnohem víc by mě to asi zajímalo, kdyby bylo vážně po něm. EDIT: Vracet se po deseti letech ke svým komentářům je bolestné i úsměvné. Hvězdičky nechám spolu s předchozím komentářem, ať se můžou další generace bavit naivitě diváka po první sezóně. (04.08.2013)

„Ach, synu, synu můj nezdárný, zastav se na moment u mých nohou a vyslechni story z dob telecích, kdy se fusekle eště v sandálech Čechů nosily a trdelníky na slováckých trzích se pekly. To ti tak jednou děd Hromino léta Páně 2013 zřel takéto japonské anime, na kerý slyšel ze všech stran samý sůprlativy, zřel na něj spóstu parodií, slyšel nemálo keců týkajících se jej. A představ si, že to anime mělo hantýrovat vo tom, jak jeden naraplenej kluk chce zkopat všechny obry do kuličky, páč si jeden z nich zblajznul na jeho mutině! No né, hele, nechlámej se, synu, jako vono to téma v mý době eště všem profláknutý nepřišlo! Jó, a teď sem si to pustil, hele, tak čtyři, pět dílů – no ty vogo, to bylo tak ozajstný a mastný jak máloco! Jako kdybys viděl tu srandovnů grafiku, patetický kecy, sterilnů akcu a ..., no to by ses taky musel lochčit. Jako jó, pár postav by jako ještě šlo skůsnót, pár bylo betelnéch, ale teď si jako představ, že si dovolíš kvaltovat proti davu, jó. No málem sem dostal přes rypec, faktec. Jako někdá po dvanáctým díle sem sice hlásil loď, ále tož si říkám, že eště na pár epizód by stálo hodit čučku, ať to mám celý zkóknutý. A vono nic! Sterilná akca, hlavní charaktéry dost nuda a story hlavní… no jako nic moc. Fakt sem nezgómnul, co na tom gómají ostatní. No – vošajstlich, to je už půl osmý?! Tak, halt, a teď si synu makej robit věci do bódy. Jo jo, vím, že zítrec píšete na indexované seznamy, tak se na to kókej hodit voko, ať tě biflér zas nezpraží, že víš prd.” (14.10.2013)

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (22.12.2015)

Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin. (06.11.2023)

Ja nepochopím popaluritu tohto anime. Jasné, námet je zaujímavý, animácia atraktívna a je to od tvorcu Death Note, ale to je tak všetko. Postavy vedia byť akurát otravné, ale čo mi hlavne vadí je fakt, že ten dej sa (na ploche 25 dielov!!) neposúva takmer nikam. Všetky diely sú tak neuveriteľne naťahované - či už pomocou nekonečných myšlienkových pochodov postáv, zbytočných dialógov alebo ničnehovoriacich flashbackov. Veď keď už sa aj konečne dostanú hrdinovia za hradby svojich miest, tak sa tak deje až v 17 dieli z 25, a to je už naozaj zlé, vzhľadom na to, že v predchádzajúcich 16 išlo len o bránenie mesta. Female Titan sa predstaví v 17. dieli ako antagonista (?) série a ťahá sa to s ním až do záveru, bez toho, aby sme sa dozvedeli, ako sa vôbec ľudia dokážu premienať na Titanov, čo sú vlastne Titani, odkiaľ sa vzali, o čo im ide, prečo Annie bojovala proti vlastným a milión ďalších, z ktorých 1. séria nezodpovie ani jednu. A ja nepotrebujem vedieť v seriáli hneď všetko od začiatku, ale keď celá séria neosvetlí ani jednu jedinú vec, niečo nie je v poriadku. Musel som sa nútiť, aby som seriál dopozeral, a druhú sériu, ktorá podľa všetkého uzrie svetlo sveta až v r. 2015, sa už trápiť nebudem a úprimne sa čudujem ľuďom, ktorí považujú tento naťahovaný paskvil za kvalitné anime. 50% (09.11.2014)