Prípady 1. oddelenia

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 % (07.04.2016)

"Za slušnou mluvu odpovídá vedoucí ... a to jsem já. Tak mě kurva neserte." Případy 1. oddělení nejsou geniální, ale jsou autentický. Takhle nějak se to stalo, takhle nějak se to vyšetřilo a takhle nějak to u policie funguje. Chvílemi mě až mrazilo z toho, jak je to reálný. Jak se největší idioti dostávají k funkcím, jak se občas ohýbá zákon, jak novináři překážejí při vyšetřování i jak se práská na kolegy. Občas jsem byl skoro až naštvanej na namyšlenost Korejse, aroganci Drápové nebo neschopnost Sršně, ale všechno mě hned přešlo, když jsem si užíval erudovanost Kozáka, mazanost Plíška, odhodlanost Pražáka nebo sarkasmus doktora Vojíře. Vážně pochybuju o tom, že nějaká česká kriminálka někdy nabídne víc než tahle sestava z 1. oddělení. (11.03.2014)

Po osmém dílu můžu směle přihodit a musím konstatovat, že takhle kvalitní krimiseriál jsem při pondělcích na ČT ani nečekal. Výborné zpracování mě velmi příjemně překvapilo. Samozřejmě pomáhá, že jednotlivé případy vychází ze skutečnosti, ale přístup tvůrců a výkony herců jsou zatím důvodem, proč se těšit na pondělní večer u televize .... Tak seriál (tedy první sérii) máme za sebou a na svém dílčím hodnocení nemám co měnit. Málokdy jsem si přál u českého seriálu pokračování - tentokrát v něj doufám. (20.01.2014)

Tento seriál detektivek polistopadového období obsahuje vše, co se téměř pravidlem míjí s kvalitou v podstatné části televizní tvorby nejen České televize. Týká se to mj. dobového vřazení, vzorného postižení vnitřních poměrů - nejen v rámci pražského městského kraje -, kvalitní režie, ale i hereckého obsazení, jemuž dominuje pětice Vetchý, Stach, Vladyka, Polívka, Blažek, ale také mimořádně zajímavá Petra Hřebíčková. Velmi dobrý je i výběr případů postihující škálu agend, jimiž se pražští kriminalisté z mordparty obírají. Vcelku se jedná o mimořádně příjemné překvapení. (18.04.2022)