Prípady 1. oddelenia

Tak se pan policejní rada Vacátko přece jen dočkal. V našem domácím prostředí konečně vznikl původní seriál z kriminalistického prostředí, který mě mocně bavil, a i když mě tu a tam něčím naštval, nešlo o nic natolik výrazného, abych po tvůrcích plival jedovatou slinu. No, asi to nebude jen pouhá náhoda, že se na režisérské sesli kromě jiných vyskytl i Peter Bebjak, který to má u mě opravdu dobré. Jedním z velkých kladů seriálu bylo pro mě obsazení rolí kriminalistů (to byla radost), dalším byl scénář, který vycházel z reality takovým způsobem, že jsem neměl potíže rozpoznat jednotlivé známé kauzy, přestože se tvůrci snažili lehce mlžit pozměněním jmen hlavních aktérů. Nedostatkem bylo obsazení sprostých podezřelých; pokud byl do takové role obsazen "profláklý" obličej, měl divák o pachateli rázem jasno, když ale tvůrci vybrali neznámou tvář, hořelo to po stránce hereckých výkonů. Já ale chápu, že je to těžké, proto jsem se touto situací nedal příliš rozhodit. Víc mi vadilo to, že se sice podařilo skvěle prokreslit jednotlivé mužské charaktery, ty ženské se scénáristické dvojici až tak přiblížit nepodařilo a například vcelku zajímavá postava kapitána Adély Čulíkové uvízla v obvyklém dilematu práce nebo dítě, a to se mi zdálo přece jen příliš chabé. Ale teď už zase jen rýpu, a byl bych přitom nerad, aby zapadl fakt, že jsem byl vlastně velmi spokojen a jsem rád, že se u nás přece jen občas zadaří. / Poučení: Nabyl jsem dojmu, že je práce kriminalisty oddělení vražd náročnou záležitostí. A ne vždy to způsobují pachatelé. (24.02.2023)

Po osmém dílu můžu směle přihodit a musím konstatovat, že takhle kvalitní krimiseriál jsem při pondělcích na ČT ani nečekal. Výborné zpracování mě velmi příjemně překvapilo. Samozřejmě pomáhá, že jednotlivé případy vychází ze skutečnosti, ale přístup tvůrců a výkony herců jsou zatím důvodem, proč se těšit na pondělní večer u televize .... Tak seriál (tedy první sérii) máme za sebou a na svém dílčím hodnocení nemám co měnit. Málokdy jsem si přál u českého seriálu pokračování - tentokrát v něj doufám. (20.01.2014)

Veskrze solidní (a neskrývaná) snaha o resuscitaci, resp. volné pokračování Malého pitavalu nachází oporu v přesvědčivém scénáři, jenž vychází ze skutečných zářezů pražské mordparty, a v neposlední řadě v obsazení nadprůměrnými herci. Polívka se zkušeně drží zpátky, Vetchý je taková klidná síla, Vladyka milej blbeček a Blažek zase impulzivní bijec, co se nesere. Leckterej fízl se v tom asi pozná. Atmosféra vcelku hapruje, nicméně zprostředkovaná iluze policejní rutiny funguje víc než dobře, stejně jako příležitostná akce prokládaná vtípky. Některé rádoby cool hlášky jsou hrozně na sílu, ale třeba ta znělka vykrádající moderního Cumberbatchova Sherlocka je maximálně roztomilá. Sečteno a podtrženo - slušné televizní řemeslo, které se nemá za co stydět. (11.04.2016)

Po dvou seriích si troufnu říci, že je to jeden z nejlepších kriminálních seriálů co jsem na obrazovce ČT kdy viděl. Realistická práce policajtů odproštěná od akčních i jinak filmařsky efektivních scén (honičky, sex, bitky ) dělá ze seriálu originální, svěží a především velmi atraktivní podívanou. Vše podpořeno výborným castingem a předměty ac sparty praha ze soukromé sbírky Ondry Vetchýho. Doufám, že třetí serie na sebe nenechá dlouho čekat a když už budete v tom natáčení, tak vemte rovnou i čtvrtou sérku. (07.01.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)