E.A.Poe: Archa bláznov

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)

Takže tu máme tradičně výborného Kingsleyho (Cainea oproti tomu skoro nevidíme), slušně udělané prostředí a sem tam atmosféru. Přitom tvůrci až příliš střídají polohy mezi thrillerem, moralizováním a romantikou a zároveň chtějí diváka překvapovat novými zvraty a ne moc dobře to funguje. Ten závěrečný sice trochu vysvětlí, proč je hrdina ze začátku takový trouba, na druhou stranu se nehodí ke zbytku. Především toho film moc nenabídne v pohroužení se do lidské mysli, do schopnosti rozpoznat realitu a co ji člověku bere, jako je to v takovém Shutter Island a i dokonce v melodramatické Čisté duši. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by se mi víc líbilo, kdyby se autoři vykašlali na zvraty, na thrillerovou stránku i na romantiku a postavili to čistě na dramatu pacient-doktor, realita a blud. Ale šlo to. Update: Jenom poznámka k tomu, co tu vidím v komentářích. Lidi, s Poem to nemá společného prakticky nic. Snad už jste trochu poučení diváci, abyste věděli, že známé jméno je v Hollywoodských adaptacích obvykle jen značka. Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra má asi deset stran a je to mnohem víc komediální/satirický příběh než co jiného. (23.01.2015)

Na Elizu Graves jsem se těšil už od prvního traileru a jsem ještě více překvapen, jak skvělé to je. Thrillerů z blázince můžeme spočítat na jedné ruce, tudiž už z toho důvodu je potřeba si vážit tenhle velmi atmosférický, skvěle zrežírovaný i zahraný thriller, který poslední půl hodinu na diváky tasí takové zvraty, že jsem radostí začal pomalu šilhat. Opravdu parádní filmový zážitek za doprovodu úžasného hereckého cástingu a jeden z nejlepších závěrečných zvratů poslední doby mi vykouzlil úsměv na tváři. 80% (29.10.2014)

To jsem blázen, tak bylo to pokračování Šílených nebo naopak jejich prequel? Každopádně další zajímavý způsob jak lékařsky erudovaně (rejpalové, polibte mi ucho) uchopit knižní předlohu a E.A. Poea za koule. Aneb hranice mezi Švankmajerovým šílenstvím dekadentním a Andersonovým šílenstvím romantickým je tenká jako vlas vytržený z hlavy Bena Kingsleyho. Jen škoda, že MUDr. Brad Anderson nenechal v léčebně Stonehearst hospitalizovat i pacienty Třísku a Geislerovou, aby to bláznění měl komplet a nebylo to tak eroticky suché. Oplzlý poživačník Markýz a jeho "oběť", neukojitelná čubka Charlota, by experimentu doktora Lamba dodali potřebnou šťávu (tím nemyslím elektrický proud, ačkoli...). To by byl teprve pořádnej cvokhaus, no ne? Bohužel, žádné ordinérní čuňárny se nekonaly. Pošuk a kazišuk Anderson dokonce i sestřičku v rozpuku jménem Millie pečlivě střežil a zamykal v pokoji, což mu neodpustím. To byla při její diagnóze (stanovil jsem sám - nymfomanie v latentním stadiu) věčná škoda! Žádná zpocená Millie, žádná pátá hvězda. (22.01.2015)