E.A.Poe: Archa bláznov

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)

,,V TOM SPOČÍVÁ PARADOX ŠÍLENSTVÍ A VELKÉ NEBEZPEČÍ NAŠÍ PROFESE. PROTO VÁS VŠECHNY VARUJI, PÁNOVÉ, JENŽ ZAČÍNÁTE KARIÉRU PSYCHIATRA, NEVĚŘTE NIČEMU, CO SLYŠÍTE, A JEN POLOVINĚ TOHO, CO VIDÍTE…" /// Ze zpracování (a z povídky) je patrný, jak moc tehdy bylo duševní šílenství pro společnost zajímavý téma. I dneska pohled na tehdejší blázinec plnej podivínů či léčebnejch metod, dokáže vyvolat krásný představy. A třeba i hrůzu. Obsazení je dobrý. Takovej B.Kingsley možná ani moc nemusí hrát… S ohledem na dobu nepřekvapí, že dějem v blázinci hejbe bláznivá láska. Nechyběj blázni ani překvapivej konec – vydařená adaptace, kterou ale za4* necejtím (ani ve svěrací kazajce). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku ,,The System of Doctor Tarr and Professor Fether“, kterou v roce 1845 napsal Edgar Allan Poe, neznám. 2.) Stará se zbláznila (ale ještě vo tom neví). 3.) Thx za titule ,,urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.11.2014)

Začátek vypadal nadějně, ale s přibývajícími minutami šla atmosféra tak nějak do té okolní mlhy, samotné zvraty, dění a jednání postav působilo podivně i na blázinec, a koneckonců, celkové rozuzlení a závěrečný twist se rovněž příliš nepovedly. Ne že by to bylo špatné, ta myšlenka tenké hranice mezi světem bláznů a světem údajně normálních lidí je docela zajímavá, i když kolikrát použitá, ale prostě tomu chybělo zajímavější tempo, představení postav, a dost možná Ben Kingsley až moc přehrával, natolik, že je parodií sebe sama třeba v Sexy Beast. Náhodou jsem pár dní před tímto viděl film Srdcový král - a nezlobte se na mne, to je nebe a dudy, ačkoliv téma je v podstatě stejné. Tomuhle chybí chytrý scénář, nejenom otrocký přepis příběhu, a chybí zde i mikropointy jednotlivých scén, a rovněž zajímavosti, ozvláštnění, cokoliv navíc. Z celého rozlehlého blázince nakonec vlastně atmosférou a prostředím není ani nic pořádně vytěženo. (03.02.2015)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)