Do poslednej klapky krvi

Nebyt posledni tretiny filmu, dam 2*. Proc? Sono zmlsal. Osobne mam radeji filmy typu Klub sebevrahu nebo Pod vlivem lasky, ktere proste nemaji obdoby a rozhodne se nedaji zaskatulkovat. Sonova vaznejsi tvorba jiz trpi typickou japonskou zdlouhavou ospalosti, ktera vsak dokaze odmenit uzasnym pohlcenim, pokud se clovek dodiva az do konce. Ovsem tohle? Hratky s peklem brnkaji neustale na tu silenejsi notu, ale rozehraji se opravdu az v posledni tretine. Jako pocta filmovemu remeslu to poslouzit muze. Ovsem spatne prehravany patos, rozrthane vypraveni, nevyvazenost...=nuda a neustale ocekavani, kdy se to konecne zvrhne. Zvrhlo. Coz je dobre. Pro me vsak jeden z nejslabsich kousku od Sona. (30.06.2014)

Neuvěřitelný úlet, který mě dost (v dobrém) překvapil. Jigoku de naze warui je krvavým akčňákem a bláznivou komedií v jednom. Příběh se točí kolem amatérského filmového štábu. Můžete tak čekat řadu odkazů na asijskou tvorbu filmovou tvorbu – yakuza filmy, filmy s Brucem Leem, samurajské filmy. Právě kontrast mezi vážnými tématy a parodičností mi stylem hodně připomínal Kickasse na drogách. Film má neustálou tendenci překvapovat diváka a převracet již předvedené události. Postupně tak graduje do nečekaných rozměrů. I ten soundtrack určitě stojí za zmínku – byl natolik dobrý, až se mi do parodického stylu nehodil. Tohle je prostě perla, kterou si nesmírně užijete. Jen ji nesmíte brát moc vážně. - 8/10 (10.04.2015)

Velice šílená komedie, oslavující filmové řemeslo. První polovina je dosti rozporuplná, ale jakmile se začne točit film s Yakuzou, tak je to neskutečná, nonstop krvavá lázeň, vzdávající poctu Samurajským filmům a lásce k filmovému řemeslu a přijde i "Japonský Bruce Lee". První polovina za 50%, druhá za 100%. (03.05.2016)

Na možnost zhlédnout tento snímek jsem netrpělivě čekal. Dost šeredným způsobem se to na mně projevilo: dva měsíce jsem nespal, za den jsem nesnědl víc než několik kuliček hrášku, celé dny jsem proseděl na záchodové míse, polykal jsem v jednom kuse prášky na uklidnění a zhubnul jsem během té doby o 20 kg. Tak vážně, takový fanoušek Shiona Sona opravdu nejsem. Nemůžu nicméně neocenit jeho přínos kinematografii. I tenhle snímeček zdobí celá řada skvělých nápadů - viz např. reklama na zubní pastu, polibek na rozloučenou apod. Závěrečnou část pak zdobí bizarní filmová bitka. Nicméně snímek nesplnil úplně moje představy, celé to totiž na mě působilo trochu neuceleným dojmem a některé místa jsou dosti hluchá. Všem dalším netrpělivým fanouškům Sona tedy vzkazuji, že můžou vysadit prášky na srdce. Zas až taková bomba to fakt není. 85% (28.03.2014)

Ťažké je zostať v realite, keď fikcia je taká sranda. Sono sa utrhol z reťaze a jeho pocta čínským akčným filmom s tradičnou Japonskou poetikou, odkazy na jeho bicykle a kluby, a aj zabrdnutie do Kitanovských tém v perfektnom guláši akcie, čierneho humoru, metafilmu a myšlienkovo komplexného a na línie bohatého majsterštyku, spôsobuje, že sa od Pekla nedá odtrhnúť zrak Fumi Nikaidó je nádherná. Sledovať ju usmievať sa ma prinútilo uvedomiť si, že chcem hrať vo filme Siona Sona. Nie len preto, lebo mi hrá klasika počas krvavej sprchy. Ani nie preto, lebo sa tu oháňa katanou a pozerá so do spoteného ženského výstrihu. Ale čisto z toho hľadiska, že to vyzerá ako neskutočná sranda. Najosobitejší tvorca vytvoril najosobitejší mindfuck film v ktorom je všetko čo by ste o tej japonskej kinematografií mali vedieť. A teraz to tam poďme nájsť. Tým, že tam v kuse odkazuje na svoje predchádzajúce filmy, umocňuje extázu zo strán fanúšikov, ktorý presne vedia čo tím myslel, alebo naznačoval. A potom, že je divné byť divný. (14.03.2015)