Do poslednej klapky krvi

Další neskutečnej Sonův nářez.Od dramatu přes komediální linku až po krvavý jatka.Se skvělou hudbou a jednou obzvlášť chytlavou písničkou.Skvělej vizuál a hlavně herecký obsazní.Plno známých herců(aspoň teda pro mě).Film je potřeba brát s velkou nadsázkou a pak si ho neskutečně užijete.Hlavně musíte přistoupit na Sonovu hru ale na tu já už přistoupil dávno a teď se u každýho jeho filmu parádně bavím.Sono je prostě úleťák jen jeho tvorba nesedne každýmu.Ale já ho prostě žeru a vždycky mě dokáže překvapit.Každej jeho film je jinej ale přesto je na každým znát že ho svým osobitým stylem natočil právě Sono.A hlavně opět parádní a neskutečně promyšlenej scénář.Pro mě zatím Sonova největší ulítlost.PS.Sono opět nezklamal a jedna z postav se jmenuje Mitsuko (17.08.2015)

Malá roztomilá holčička z japonské reklamy na bílé zoubky (ne, tu písničku už nikdy nechcete slyšet) přijde domů, sveze se v rybníku krve až do pokoje její matky, kde jí matčin milenec se šťastným výrazem oznámí, že ho její matka "dneska fakt dostala"... Snímek plný pravděpodobně geniálně parodických gagů na všechny ty japonské gangsterky, krvavé bijáky a milostné hříčky je ideální pro půlnoční projekce s lahví (lahvemi) vína, nějak jsem ho ale moc nepochytila a tuhle jeho promyšlenou filmovou dokonalost zas až tak nepobrala... (10.07.2014)

Satiricky oslavný meta-mix žánrů nejen japonské kinematografie ve kterém už beztak těžce nekonformní Sono posunul hranice své kreativity ještě o stupeň či dva dál. Sono si filmem zřejmě plní svůj sen, míra vášně s jakou je snímek natočen a které je patrná na první pohled se viditelně přenesla i do naprosto špičkových výkonů celého hereckého ansámblu. To že Sono měl scénář 15 let v šuplíku je ale možná důvodem toho, že tempo uprostřed občas mírně klopýtne nicméně filmu to lze zalívat jen stěží. Obratem totiž hned přijdou scény, které přímo přetékají originalitou. (19.03.2014)

Hodinu a půl dlouhá příprava na geniálně pošahanou ultragore ultraWTF bitku na katany. Tolik krve se ve filmu asi ještě nikdy neobjevilo a je to nádherně švihlé, ale taky "jen" nádherně švihlé - na rozdíl od starších Sonových filmů (filosofující psycho Suicide Circle a čtyřhodinový epos o focení dívčích kalhotek Love Exposure) mi tu byly postavy vlastně úplně ukradené, hlubší myšlenky neexistují, a příběh je taky v podstatě o ničem - opravdu je to všechno co se ve filmu děje jen kvůli té finální půlhodině. 8/10 (13.05.2014)

Nebyt posledni tretiny filmu, dam 2*. Proc? Sono zmlsal. Osobne mam radeji filmy typu Klub sebevrahu nebo Pod vlivem lasky, ktere proste nemaji obdoby a rozhodne se nedaji zaskatulkovat. Sonova vaznejsi tvorba jiz trpi typickou japonskou zdlouhavou ospalosti, ktera vsak dokaze odmenit uzasnym pohlcenim, pokud se clovek dodiva az do konce. Ovsem tohle? Hratky s peklem brnkaji neustale na tu silenejsi notu, ale rozehraji se opravdu az v posledni tretine. Jako pocta filmovemu remeslu to poslouzit muze. Ovsem spatne prehravany patos, rozrthane vypraveni, nevyvazenost...=nuda a neustale ocekavani, kdy se to konecne zvrhne. Zvrhlo. Coz je dobre. Pro me vsak jeden z nejslabsich kousku od Sona. (30.06.2014)