Lucy

Každý kto očakával od Bessona seriózny film musel byť tak naivný až mi je ho ľúto.Besson kráča v stopách svojich producentských počinov ( ktoré až na 2-3 výnimky z duše nenávidím) a prináša čisté B -čko. Rozdiel oproti všetkým shitovým Taxíkom, Kuriérom alebo Wasabi? Je to super zábavné. Bessonovi sa podarilo natočiť najlepší debilný film tohto roku ( Transformeri sú už bohužiaľ opozeraní, Fast and Furious nebolo), svoj najlepší fil za posledných 15 rokov a okrem Taken svoj najlepší producentský počin.A Scarlett tá rola perfektne sedí. 7/10 a tie prekvapivé supertržby tomu prajem. (30.12.2014)

Lobotomie v podání Luca Bessona. Aneb jedna velká debilita, které to přes polovinu prochází jen proto, že si je Besson oné stupidity vědom a neváhá si z ní udělat srandu. Jenže s přibývajícími minutami už scénář vykazuje takovou úroveň dementnosti, že i Transcendence vedle něho vypadá skoro jak oscarové dílo. A to se odpoustit prostě nedá. Ještě, že díky Bessonovi to aspoň rychle uteče a je občas na co koukat. Scarlett už ale příště v podobných rolí opravdu nee. (01.08.2014)

Komorní lyrické drama o tom, jak lze proměnit samotu na JSEM VŠUDE. Film, co diváky spíše rozdělí, než spojí. Přiznám se, že v hledání odpovědí byl pro mne magičtější Prometheus, avšak radost nad filmovým prožitkem mám. Obrazy, záblesky, symboly, paralely, poznání, plynutí a ČAS. Mne tedy Besson nezklamal a kupodivu by mi delší stopáž vůbec nevadila. Konec logický. (12.10.2014)

Když čekáte Taken v dámském provedení a dostane se vám něco mezi Matrixem, Tree of Life a Cloud Atlas, něco není v pořádku. Tvůrci sice krásně pouštějí fantazii na špacír, automobilové scény v Paříži VELMI působivé, ale tím jsme u konce jak v akčních scénách, tak i ve scénáři celkově. Odvaha tvůrců se cení a Scarlett snažící se o sto šest rovněž, jinak je to řezničina. (12.08.2014)

Grandiózní horská dráha mozkem jurodivého fantasty, ve kterém je cokoli možné. Besson vždy byl famózní vypravěč, ale je na čase si uvědomit, že vážnost, racionalita a realita jsou ve výsledku pro každého barda svazující. Pro Bessona přišel zlom s "Pátým elementem", kde se odpoutal od okov a vyšel vstříc příběhům ležícím za hranicemi všeho omezujícího. I když se posledních dvacet let zdánlivě vracel na Zem, ono osvobozující prozření, že dokud je výsledek ve své logice koherentní, není se třeba omezovat racionalitou, v něm navždy přetrvalo. Projekty jako "96 hodin" nejsou chvilková probuzení z deliria, ale pouze důkazy, že když chce, dokáže vyprávět i "uvěřitelné" báchorky. Jenže to on povětšinou prostě nechce a je jen na každém divákovi, jestli na hru tohoto "nespolehlivého" vypravěče přistoupí (příznačně jediný, s kým můžeme ve světové kinematografii Bessona poměřovat, je Tsui Hark). Pozastavovat se u "Lucy" nad absurdní sci-fi new age premisou je to samé, jako koukat se na horskou dráhu, namísto toho, aby se člověk nechal přikšírovat do sedačky a užil si jízdu. Fakt, že Besson tuto fantasmagorii ani na chvíli neshodí, ale naopak své vyprávění předkládá s vážnou tváří a dovádí ho do vnitřně logického konce, není znakem šílenství, ale právě vypravěčské bravury. Nutno dodat, že vážná tvář vypravěče, v žádném případě neznamená, že vypráví vážný příběh. Naopak "Lucy" se pohybuje přesně na hraně strhující zábavy a campu, do něhož ale nikdy nesklouzne, a právě v tom spočívá její osobitost. Besson na diváky nikdy nepomrkával, pouze hleděl s otevřenýma očima, ve kterých bylo tak snadné a slastné se utopit. V kontextu jeho tvorby pak "Lucy" představuje něco jako "Pátý element" 2.0 s tím, že se od první verze liší převrácením výchozích prvků a poladěním vyprávěcích prostředků. Namísto osudu veškerého života se zde hraje o existenci jedné bytosti, která ale je sama o sobě universem. Namísto Willisova cynického reka, za nímž klopýtá personifikace dobra, je zde schematický policajt v pozici přívěsku všehomíra. A jestliže "Pátý element" část své zábavnosti stavěl na tom, že prolamoval prostor, když pomocí střihu proměňoval monology vzdálených postav v dialogy, "Lucy" baví tím, že moc nad prostorem, časem i lidmi a matérií, kterou doposud měli jen filmaři, dává do rukou své hrdince, ale také provázáním diegeze a externích vypravěcích elementů i hypertextových referencí. (21.05.2015)