The Invitation

The Invitation je psychologickým thrillerem, s hororem nemá nic společnýho. Ve většině stopáže se dokonce jedná o pomalý talky film, ve kterým se po dlouhé době sejde parta starých známých, což se děje díky pozvání jednoho z nich bez konkrétních důvodů. Poté, co Karyn Kusama řádně zahustí atmosféru tohoto malého reunionu seznámením se s minulostí postav a jejich vztahů, k čemuž mu slouží na první pohled možná zmatečné flashbacky, se začne celý děj potácet na hranici totální nejistoty některých postav samých se sebou, přičemž největší otázkou zůstává zištnost/nezištnost celého setkání. Víc spoilerovat nebudu, to nechám jiným expertům tady, kteří tím samozřejmě posílají celý zážitek z filmu do kytek. Gratuluju! Zatim jeden z nejlepších hutných zážitku letos. 90% (09.04.2016)

Od Jennifer's Body jsem považoval Karyn Kusamu za neschopnou krávu, která nikdy nedokáže natočit atmosférický film... Spletl jsem se... The Invitation je skvěle natočený konverzační thriller, se silně znepokojující atmosférou plnou paranoi, postupně gradující až k hororovému konci... I když je děj lehce předvídatelný a 80 minut se prakticky nic neděje, režisérka díky mnoha různým náznakům dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost až do konce... Poslední záběr je pak opravdová lahůdka... Jsem nadšen... (03.06.2016)

Psát komentář k něčemu, co ve mě zanechalo tolik smíšených pocitů, bude hodně složité. Od podobných filmů si často slibuji něco víc a pak jsem zklamán a totéž málem dopadlo aj u Invitation, pač jsem očekával tajemný děj, který se bude rozvíjet po celej film. Teď, aby mě nikdo nechápal špatně - mám pocit, že jsem byl svědkem dvou vynikajících filmů, které se vzájemně doplňují. Netuším, zda to bylo účelem, ale nasmál jsem se opravdu hodně, padlo i spoustu slz a pokoušelo to moje nervy, mnohdy jsem ani nedýchal. Na jednu stranu jsem sledoval psychopatickou, ujetou komedii kde se majitelé domu chovaj jako naprostý šílenci, přetvařují se a jejich "uvědomělé" dialogy jsou jak od Sokratese a pak zde bylo ukázkové drama, ve kterém exceloval Logan Green v každým záběru, za doprovodu prvotřídního ambientního soundtracku a často se nacházel mimo byt, v krásných nočních záběrech na město. Sakra, uvědomuji si jak mi bude chybět Quarry!!! A některé dialogy se mi tak zavrtali do hlavy, že před spaním si je ještě promítnu v hlavě. Některé záběry, kde Logan projevuje emoce, na mě zapůsobily svojí bezmocností, protože je podbarvují flashbacky, ve kterých bylo ještě všechno dobré. Poslední záběr mě zděsil a rozesmál zároveň, protože mě to utvrdilo v tom, že lidi musej bejt skutečně vypatlaný a je smutné, děsivé a zároveň k pobavení, že se něco takového ve světě děje. Posledních 15 minut je nařachaná, akční a bizardní jízda, kde se střílí ze zbraně, krev stříká, kouše se, bodá nožem a zdrhá po bytě. Dodal bych ještě něco, to by se však neobešlo bez spoilerů... (19.08.2017)

Na malém prostoru velké divadlo, ani chvíli mě to nenudilo a pořád udržovalo v nejistotě a napětí. Slušný thriller s výborně zahranými rolemi, protože pár z nich jsem fandil ( Logan Marshall-Green ), někomu bych nejradši ukop hlavu ( Tammy Blanchard ), dalšího bych zas nerad potkal sám v tunelu ( John Carroll Lynch ) a jednu bych pígloval vod rána do večera ( Lindsay Burdge ). Za mě dobrý 7.5/10 (19.10.2016)

Celou dobu se filmu daří minimálními prostředky budovat dokonalý pocit hrůzy, a i když dlouho oddalované vyvrcholení mohlo být možná ještě o něco lepší, v podstatě tu není moc nač si stěžovat. Kvalitních horrorů je dnes jak šafránu - tenhle mě do svých spárů chytil poměrně rychle, a až do konce nepustil. Srovnám-li s Hvozdem (The Woods) ze stejného roku, nelze než hodnotit velmi vysoce. Zatímco Hvozd, v němž se to hemží slizem a monstry, se marně pokouším dodívat už celé měsíce, na The Invitation, kterému stačí psychologické hrátky při oslavě v domě na kopci, mi stačila hodina a půl. Spokojenost pak ještě jistí úplně poslední zneklidňující záběr. (27.04.2016)