The Invitation

„DNES V NOCI SE PROJEVÍ NAŠE VÍRA. NEJTĚŽŠÍ JE ZAČÍT. UDĚLAT PRVNÍ KROK…“ /// Výjimečná noc, tuze zvláštní společnost (oslavující lahvemi za miliony dolarů) a dům plnej vzpomínek. Will na sebe od začátku bere odpovědnost za hustou psychózní atmosféru, která většinou tomuhle podivínskýmu večírku sluší. Osoby si, místo toho aby hráli flašku, vyprávěj děsivý životní zážitky (zabít manželku bylo fakt špatný…) a zábavný je hlavně to, že nevím, kdo je vlastně magor, páč situace se na frontě se mění každou minutu. Osvětlující finále jsou fakt nervy a závěrečná pointa úsměvná (černě). Psychothrillerová hra na debila, který ovšem chvíli trvalo, než mě vcucla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) K tomu, abych si připadal jako debil stačí, aby lidi mluvili. 2.) Věřím. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (01.05.2016)

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. (09.04.2016)

Premárnený potenciál. Námet je solídny (aj keď nijako originálny) a obsahuje niekoľko skvelých scén, ktoré sú ale často utopené nejakou ďalšou mizernou. Dobrým príkladom je prvý výbuch hlavného hrdinu, ktorý je skvelým nečakaným momentom (prichádza pomerne skoro), no zvrat na konci scény opäť utlmí tempo. Je pravda, že je strašne ťažké napísať uveriteľnú konverzačku a nieto ešte s toľkými postavami. Film by si bohato vystačil s polovicou postáv, väčšina z nich má totižto charakter o rozsahu jedného slova až jednej vety. V neposlednom rade, réžia je strašne rutinná a Canyons v L.A. by si zaslúžili väčšiu atmosféru. Napriek tomu je to celkom solídna zábava s dostatočnou dávkou napätia a sympatickým posledným záberom. (19.06.2016)

Psát komentář k něčemu, co ve mě zanechalo tolik smíšených pocitů, bude hodně složité. Od podobných filmů si často slibuji něco víc a pak jsem zklamán a totéž málem dopadlo aj u Invitation, pač jsem očekával tajemný děj, který se bude rozvíjet po celej film. Teď, aby mě nikdo nechápal špatně - mám pocit, že jsem byl svědkem dvou vynikajících filmů, které se vzájemně doplňují. Netuším, zda to bylo účelem, ale nasmál jsem se opravdu hodně, padlo i spoustu slz a pokoušelo to moje nervy, mnohdy jsem ani nedýchal. Na jednu stranu jsem sledoval psychopatickou, ujetou komedii kde se majitelé domu chovaj jako naprostý šílenci, přetvařují se a jejich "uvědomělé" dialogy jsou jak od Sokratese a pak zde bylo ukázkové drama, ve kterém exceloval Logan Green v každým záběru, za doprovodu prvotřídního ambientního soundtracku a často se nacházel mimo byt, v krásných nočních záběrech na město. Sakra, uvědomuji si jak mi bude chybět Quarry!!! A některé dialogy se mi tak zavrtali do hlavy, že před spaním si je ještě promítnu v hlavě. Některé záběry, kde Logan projevuje emoce, na mě zapůsobily svojí bezmocností, protože je podbarvují flashbacky, ve kterých bylo ještě všechno dobré. Poslední záběr mě zděsil a rozesmál zároveň, protože mě to utvrdilo v tom, že lidi musej bejt skutečně vypatlaný a je smutné, děsivé a zároveň k pobavení, že se něco takového ve světě děje. Posledních 15 minut je nařachaná, akční a bizardní jízda, kde se střílí ze zbraně, krev stříká, kouše se, bodá nožem a zdrhá po bytě. Dodal bych ještě něco, to by se však neobešlo bez spoilerů... (19.08.2017)

Jestli jsem se u Naprostých cizinců zapřisáhl odmítat pozvání na večeři od kamarádů, tak po tomhle bijáku nebudu večeřet už ani doma sám se sebou. Já a tenhle film jsme totiž zhruba stejní magoři, pro mě i ty dvě hvězdy jsou někdy hodně. Co si budeme povídat - asi nic, že jo - ono se tady totiž kecalo tak moc, že už stejně není o čem. Oceňuji snahu navodit atmosféru, ale i když je předehra důležitá a chce svůj čas, rozhodně by u ní neměl nikdo usnout... Ke snaze dosáhnout etnické dokonalosti jen tolik, že mně tam chyběl Eskymák. (10.09.2017)