Pinocchio

Nepřekonatelná disneyovka, která dala světu ústřední písnišku "If You Wish Upon A Star". V komediální sféře pobaví dodnes, hlavně díky vedlejším charakterům, které mají své místo. Morální příběh je možná na dnešní dobu už příliš drsný (chtěl bych vidět hrdinu současného animovaného filmu s doutníkem v puse), ale kompenzuje tím jakoukoliv ohranost. (31.12.2009)

Collodiho předloha učí dítka dobrým mravům vyděračskými metodami devatenáctého století: Drsně bourá dětskou důvěru v přívětivý svět, cupuje představu o rodičích jako nesmrtelných dobrých božstvech, s káravě vztyčeným prstem činí chudáka malého čtenáře zodpovědným za zdraví a životy jeho blízkých, každé šlápnutí vedle má osudové následky – zotročení, nemoc a smrt přátel či tělesné deformace se střídají jak na běžícím páse. O tom, v jak zoufalém stavu mě knížka v dětství zanechala, jsem ostatně už něco naznačoval pod (svým mimoidním způsobem podařenou) Benigniho adaptací. (Zas ale připouštím, že já byl mimořádná citlivka – nevím aspoň o jiném dítěti, které muselo být po hodině hudební výchovy na zbytek dne uvolněno z výuky pro nepřekonatelné záchvaty hysterického pláče nad osudem mláďátek v písni Letěla husička.) — V Disneyho podání jsou sice prvky dětského hororu notně zjemněné, ale to, co zbývá, pořád ještě stačí zdravě sabotovat povinnou cukrkandlovitost; do „krásné pohádky o plnění snů silou přání“, jak se nám snaží nakukat distributor, má výsledek opravdu daleko, a to je moc dobře – když nic jiného, díky temnému podtónu jsou napínavé scény protentokrát opravdu napínavé. Veliké plus je taky výtvarná a animátorská stránka – propracovaná poetická pozadí nebo odlišení Pinocchiových pohybů jako loutky / oživlé loutky / živého kluka, to jsou věci, s jakými se ani Disney v pozdějších filmech už tolik nepáral. Trošku minusem zůstává unylá hudba a zastavování děje kvůli pěvecko-tanečním číslům, ale pořád jde o jednu z nejpozoruhodnějších starých disneyovek, jejíž drsné půvaby přetrvávají navzdory unifikovaně vyhlazeným obrázkům na obalech moderních vydání. (13.05.2018)

Pekná rozprávka, len má na začiatku zbytočne pomalé tempo a je rozťahaná. Piesní tu nie je toľko ako v neskorších Disneyovkách, hudba je príjemná. Škoda, že pre mňa tu nie je ani výraznejšia obľúbená postavička. Najlepšia je asi scéna s veľrybou. Je to niekde medzi 3 a 4, ale 4kové animované filmy ma bavili oveľa viac ako tento. (18.12.2010)

Já chápu, že to je jeden ze základních kamenů celovečerních animáků, že je to pohádka pro děti a že to vzniklo v roce 1940, ale tohle má strašně chabý scénář i na animák. Nemá to pořádný děj, vlastně jde jen o čtyři příběhy spojené dohromady a ačkoli animaci to má hezkou a pár vtipných scén se tam taky najde, nedrží to pohromadě ani jednotlivě. Všechny ty "morální lekce" probíhají divně, s tím co říká Pinocchiovi víla taky moc nesouvisí, takže nechápu, na základě přesně čeho se z něj stal skutečný kluk. Cvrček má být Pinocchiovým svědomím, ale za celý film tuhle svoji "funkci" skoro vůbec neplní, takže nechápu, na základě čeho ho víla na konci odměnila. Plus těch mezer v ději je tak strašná spousta, že se to ani u pohádky nedá odpustit. Pinocchio se se cvrčkem vrací z cirkusu, ale místo toho, aby se ukázali rovnou Geppettovi, který ho celou noc se zvířaty hledal a bál se o něj, tak jdou rovnou do školy? Kde po cestě znova naletí tomu lišákovi, který ho dost napálil už předtím? Jasně, dva dny zpátky sotva ožil, tak tomu světu moc nerozumí, ale proč tedy nezaúřadoval cvrček? Nejspíš je to můj problém, že si zrovna u pohádky stěžuju na něco takového, kór když se promítala za druhé světové kde asi každý byl rád za nějaké extrémně pozitivní vytržení z reality, ale i když přihlídnu na historické hledisko, pořád mi ten scénář přijde strašně nepromyšlený a děravý. A znovu připomínám, že i na pohádku pro děti. Jisté kouzlo to sice má, dokonce ani ty písničky mi tu tak nelezly na nervy, ale jinak už na tom nemám co kladně hodnotit. Pardon. Slabé 3* (03.05.2021)