Michael Kohlhaas

,,DOŽADUJI SE NÁHRADY ŠKODY, KTEROU JSEM UTRPĚL …“ /// Středověká realita v reálu. To tempo není bůhvíjaký. Tak nějak si to plyne, ale Michael Kohlhaas má moje sympatie (bodejť! Přelez, přeskoč, ale nepodlez!). Ta jeho představa spravedlnosti… už jen aby ten příběh nabral to tempo… Místy mám dojem, jako bych čučel na Barbara. Proč ne, líbil se mi ten drsnej styl, ty hory … tož i tohle je z takovýho toho náročnějšího soudku. Vobčas jim trvá, než se vyžvejknou a (bohužel) všechna hrdost, zloba a spravedlnost jsou zamlžený oparem nudy. Jako když natáhnete kratší údernej příběh. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou novelu, kterou v roce 1811 napsal Bernd Heinrich Wilhelm von Kleist, jsem nečetl. 2.) Království za koně – to mě nepřekvapí. Ale 2 životy... 3.) Thx za titule ,,retkvi“ a ,,jirkazuza“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (04.02.2014)

Kdo čeká Statečného kardiaka či snad Roba Madse, bude zklamán. Kdo čeká televizní inscenaci o tom, jak jede Kolhás s koňmi na trh, u celnice se to kapku zvrhne, až se z toho Michal musí projet asi tak s šesti tlustými strejci na koni tam a zase zpátky, prolnutou důkladnými, dvacetiminutovými studiemi korun stromů, běžících holčiček a sáhodlouze hloubajících sedláků, bude tu zmateně drmolit cosi o syrové realitě středověku. Ovšem to, co proběhlo v závěru čumícímu Mikkelsenovi xichtem, to byla pětiminutová óda na dokonalou emoční mimiku, až jsem z toho padl na prdel a s hlubokým smeknutím z toho nádherné dvě vytlačím! (31.01.2014)

Přišlo mi to jak ze severské produkce. Pomalé a nechávající diváka v nejistotě. Ta pomalost byla místy až nudná, ale když mělo v divákovi rezonovat napětí, tak to nemělo chybu. Nejistotu u takovéhoto filmu jedině vítám, protože u věcí jako Statečné srdce nebo Rob Roy je od začátku všechno jasnější. Zde to tedy také vše dopadne podle předpokladů, ale záběry na hučící stromy, když jsem napnuztý k prasknutí, jak to tedy dopadlo, ve mně ještě víc rozdmýchávaly prožitek z filmu. Ale ač to zní, že jsem byl z filmu unešen, tak jde jen o porovnání a vychválení kladů oproti obdobným projektům z hollywoodu atd. Jinak toho film až tak moc nenabízí a ten čas se vleče tak, že to napodruhé snad ani dát nejde. Možná jen závěr, to by mělo koule i po desátém shlédnutí. (15.07.2015)

Michal Kohlhaas je naprosto úžasné a poctivé drama ze 16. století. Vypráví příběh pomsty, která nezůstane bez následků. Co už je na filmu složitější, tak forma vyprávění, která je decentně syrová. Syrová, často nemluvná a vypovídající o té době. Celkově mně přijde, že se režisér snažil přiblížit tomu 16. století. Postavy tu zbytečně nemluví, spíše jednají. Zároveň je tu ale Mads Mikkelsen, kterej by nemohl být charismatičtější. Tak charismatickou postavu snad dokonce potkáte jednou do roka. Na něj se jenom podíváte a cítíte jak se o ty jeho ošlehané tváře otírá jeden průvan za druhým. Ono na těch mýtinách, kde se film často odehrává, by snad zestárnul každej. Nicméně minimalismus filmu si buď zamilujete a nebo se Vám nudou zprotiví. U mě to vyšlo, pač se mně moc líbil. Film plynul, nikam nepospíchal, ale za tu dobu dokázal vytvořit celou kopu filozofických otázek nejenom o bohu, ale také o společnosti, což není od věci. Uživatel Salahadin třeba bohužel ve filmu nenašel ani jedno, tudíž je dokázáno, že tenhle film není pro každého. Pakliže ale půjdete na notu minimalismu, závěr Vás oddělá. Je to vlastně jeden z mála okamžiků, kde naprosto perfektně hraje stejně tak minimalistická muzika a hlavně je to vyvrcholení, které ukáže Madse ve světle totálního hereckého výkonu a Vy během posledních pěti minut budete těžko lapat po dechu. Minimálně takhle film zapůsobil na mě. (10.10.2014)

V dějinách existuje nepřeberné množství dechberoucích příběhů. Kolhasův příběh by klidně mohl být jeden z nich, to by si ale rejža nesměl umanout, že z toho udělá intelektuální masturbaci. Takže dlouhé záběry, pokud možno beze slov, děj který vydá na 15 minut roztažený na hodinu a půl, a zcela nevěrohodné postavy, které svým chováním a uvažováním nemají v 16. století co dělat. Víc už říkat netřeba, vypnul jsem vysílen po devadesáti minutách, kdy jsem zcela ztratil chuť do života a pointa filmu mi zůstala naprosto lhostejná. 45% (25.07.2015)