Americký ostreľovač

Legendárny americký ostrelovač s presnou muškou a posttraumatickou stresovou poruchou z dielne Clinta Eastwooda. Biografia, kde americký patriotizmus hrá prvé husle a osobnosť jedného z najpamätnejších amerických vojakov nechce byť pošpinená. Tak sa jednoduchým a priamočiarym rozprávaním dozvedáme o živote hlavného hrdinu, ako vstúpil do armády, čo podčiarkne pár záberov z obdobia detstva a zásadné momenty zo života, ktoré ho sformovali do podoby - hrdinu s nadmieru rozvinutými ochranárskymi tendenciami. Na bojisku nekompromisne strieľa nepriateľov, aby ochránil svoju partiu mariňákov. Film sa nezaobíde ani o dôsledky, najmä v záverečnej patetickejšej pasáži vypovedá o hrozivom dopade vojny na psychiku človeka. Vykresľuje ego vojaka doma v rodinnom prostredí v protiklade s tým v akcii vo vojne. Tie americké vlajky neviali až tak okato, réžijne sa to ustálo tak, že divák si môže vybrať či dostal na filmovom plátne neúprimnú a na oskara útočiacu záležitosť alebo si užije starého dobrého a civilného Clinta na režisérskej stoličke. (06.03.2015)

O tomhle filmu jsem mnohokrát četl jako o u ukázce přehnaného vlastenectví a patriotismu, ale já ho tam neviděl. Za to vidím často to české vlastenectví, ožrat si hubu při uspěchu našich sportovců, vzít do ruku vlajku a ožralej jak prase řvát, že jsem hrdej čech, případně jít a nadávat cikánům do sviní nebo zvolit za prezidenta člověka, který lže, rozeštvává národ, uráží lidi a svou mstivou a zákeřenou povahou si kompenzuje každou svou prohru. Nic dalšího u velké části tohoto národa nevidím. Američani jsou už z hlediska historie jiný než my, ano nemusíme to vždy chápat a nemusí se nám to líbit, ale bylo by fajn kdyby jsme se naučili respektovat ty druhý a jejich hodnoty, které jsou postaveny na rodině, ale i na vztahu ke svý zemi a hodnotám který jejich země vyznává, jakoli jsou i američany znásilňovány. To přesně jsem v tom filmu viděl. Viděl jsem v něm člověka, kterýho začaly požírat vlastní ideály, viděl jsem taky lidi z masa a kostí, který největší boj nesvádí někde v Iráku, ale sami v sobě, ale taky jsem viděl hodně lásky, Tayu jako svou ženu by si asi přálo hodně chlapů a teď rozhodně nemyslím na ten záběr, kde je v černým krajkovým prádle, a ještě jsem ve filmu viděl, že slovo jeden za druhýho není jen slogan. Silný, emotivní a skvěle zahraný film ve kterým mě dostala nejedna scéna a nejeden dialog. (14.03.2015)

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80% (14.02.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

Príbeh zaoberajúci sa súbojom dvoch mužov na život a na smrť so vzduchovkami v rukách, ala majora Konigema, preoblečeného z "SS" uniformy do habitu teroristu, ktorý poľuje na najlepšieho amerického snipera "Vasilijeva Zajceva", zablúdeného od brán Stalingradu k zrúcaninám ďalekého východu. Kým "Enemy At The Gates" je filmom s veľkým "F", toto čudo je doslovne mega sračkou s veľkým "S". Mňa už tieto snímky spracované pre propagandu hrdého vlastenectva na úkor rodiny, či boja za svetový mier mimo svojej krajiny, absolútne nedokážu ničím prekvapiť. Všetko je to na jedno kopyto. Doplnok roemingového free hovoru na účet volaného počas akcie, je ako vystrihnutý z najlepšieho sitkomu Bennyho Hilla. Logiku postrádajúca zápletka, kedy "Legenda" (nie Will Smith) uprednostňuje vlastné víťazstvo jednotlivca pred bezpečím ostatných členov "zmrzlinárov" v uniformách, je toľkým fiaskom, ako potlesk ruského fanúšika po víťazstve Rockyho Balbou nad Ivanom Dragom v Moskve. Kým málomyselný divák tlieska, mne sa chce grcať. Každý však máme vlastný uhol pohľadu. (30.10.2015)