Americký ostreľovač

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

// Jako jó - ten film je dobrej. Určitě bych se přikláněl spíš na stranu BHD nebo Hurt Lockeru, než k Lone Survivor (což byla imho epesní sračka). Dosud dobrý. Střídání rodinné perspektivy s těmi vybranými chvílemi z Iráku mě bavilo, ze souboje s druhým sniperem se dalo vytřískat víc ale líbilo se mi, že se to drželo při zemi a stále tam bylo několik momentů, které bylo opravdu vyhrocené. Tohle si děda Clint pohlídal, ovšem problém mám až s tím koncem - zaprvé to vrhá možná až příliš dobré světlo na hlavního hrdinu, je to až příliš oslavné a nesedí mi to v porovnání se vším, co se odehrálo předtím a zadruhé - chtělo to tu poslední scénu, chtělo to na férovku, syrově ukázat, že to "zlo" je opravdu všude, ne jenom tam. Chápu, že se toho možná tvůrci báli ale ten film to potřeboval, alespoň z mého pohledu ano. Patriotické titulky na závěr to pak už definitivně zabily. Takže skvělé až do posledních dvou minut, které mi srazily dojem podobnou rychlostí jako vypálená kulka syrského olympionisty. (18.03.2015)

Eastwood sbírá body za to, že se nejedná o verbovací propagandistickou masáž, kterou slibují plakáty. Těžko si představit, že by po tomhle filmu o vyšinutém psychoušovi, který střílí děti a ženy, kdokoli chtěl vyrazit do ropného království za fiktivními atomovkami. Na druhou stranu je extrémně blbé, že Eastwood neumí zůstat nestranný a podle očekávání Kylea adoruje, což vrcholí extrémně stupidními závěrečnými titulky. Jako pardon, ale já tyhle srdceryvné, životem napsané story, kterak se texaský buran vydal dobrovolně do války pro pomstu národa, aby mu šiblo a on se z toho dostal, prostě nedávám. Ne, když jsou takhle přepjaté, s plochými postavami a jasným sdělením, že američtí hoši a jejich oběti jsou to nejlepší na světě. Nic proti patriotismu, ale ta okatá snaha nikoho nenaštvat a záměrně zazdít druhou stranu barikády je ubíjející. Zvlášť když po polovině vyletí z hlavně tempo a nikdo už ho nevrátí do zásobníku. Ale chápu nominace. Tohle je látka, z které musí Amerika močit slzy. (22.02.2015)

Cooper mieri vysoko, chce uznanie a Oscarov. A Eastwooda do toho zlákal evidentne na vysoký honorár. Ináč by do toho Clint nešiel, scenár zas toľko priestoru pre jeho rozprávačské nadanie neponúka (citové scény s manželkou by zvládol kdekdo). Jednoduchosť a priamočiarosť filmu, ktorý neprináša nič nové pod helmou a opiera sa výhradne o potenciál real-life osudu skutočného Chrisa Kylea na jednu stranu poteší (film strhne, aniž by na diváka kládol vyššie požiadavky), no pre využívanie všemožných klišé a absenciu osobitosti (ktorou disponoval identicky vystavaný, ale menej polopatický The Hurt Locker) na Oscarov nemá nárok. Ak teda Akadémia nemieni až tak okato priznať, že je to viacej o politike ako filmoch. Centrálna akčná scéna (Butcher+vŕtačka+chlapec) majstrovsky zostrihaná. Zato druhá polovica potrebuje skrátiť. (17.02.2015)

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80% (14.02.2015)