Sebecký obor

Ukázka spodiny, která se potácí na pokraji společnosti v neutichajícím stavu zoufalství, snažíc získat lepší podmínky pro svůj život za každou cenu. Příběh o dvouch kamarádech, kteří se snaží pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým a to né zrovna legální cestou. Chamtivost je ale dovede do bodu, kdy už není návratu a kdy se život stane cennějším, než kabely za pár šupů. (16.08.2014)

Totálně brutální, nekompromisní sociální drama ze světa britské vrstvy, kde táta prochlastá první ligu s kumpánama v tamním lokále, matka si vylejvá zlost na synovi a ten pro změnu okupuje společná prostranství jen, když se setmí. Celý ten film probíhal v určitém industriálním tempu. Příběh se totiž odehrává v relativně malém průmyslovém městě, takže se v něm objevuje jedna fabrika vedle druhé. No a celou dobu se odvypráví určitý příběh se dvěma kluky a kopou kabelů zakopanou pod zemí, která čeká na zpeněžení. Jednou se ale i tahle pohádka o tom, jak zbohatnout, musí vymstít. A na to si počkejte, protože pak už Vám zůstane jenom vytřeštěný zrak a tupý pohled. Drsný film. (21.07.2014)

Obaja chlapci to rodinné zázemie nemali bohvieaké, lenže jeden bol citlivý a slušný a na tie zlé chodníčky sa tak nejak nechal zlákať. Ten druhý mal tú agresiu a zlobu už v sebe. Tragédia tentokrát nechala na seba dlhšie čakať, ale aj tak ste ju od polovičky filmu tušili. Ten malý drzáň zostal bez toho svojho pevného bodu v živote úplne stratený, ale či ho to zmení, nevie nikto. Veľmi realistické a výborne zahraté. (08.12.2015)

Britská sociální dramata mají silný zvuk a Sobecký obr tento fakt jen potvrzuje. Naprosto nekompromisní, syrový a přesto silně zúčastněný pohled na dvojici sotva dospívajících kluků, jejichž nedětský svět je omezen jen honbou za elektrickými kabely a kovovými předměty v nehostinném industriálním prostředí severní Anglie. Téma může kdekoho odradit, proto je na místě říct, že jeho podání od prvních momentů uchvátí a naprosto sebejistě dávkuje divákovi jednu ránu za druhou, provláčí ho špínou, deziluzemi a nejhlubším možným dnem, aby se nakonec v pár nenápadných dovětcích odrazilo do již neočekávaných výšin. Hlavní hrdina v leččems připomene nezvladatelného chlapce z filmu bratří Dardennových Kluk na kole a film jej nechá projít podobným i když daleko vyostřenějším vývojem. Společně s jeho přítelem, který je přesným opakem jeho bezhlavé nestálosti a neschopnosti citového prožitku, vytváří nezapomenutelnou dvojici emotivně symbolizující sílu i tíži skutečného přátelství. Sobecký obr slibuje silný zážitek, který však nechce zanechat hořkou pachuť, ale naopak najít určité vysvobození z jinak přepjatě podaných životních podmínek postav. Právě proto je jeho konečný účinek tak mocný a i když je to klišé, myslím, že hrobové ticho během závěrečných titulek je určitě spolehlivým lákadlem na tento nenápadný skvost. (28.06.2013)

Radost mi dělají ženy na Ostrovech... Andrea Arnold oživila tradici sociálního dramatu nebývalým důrazem na lyrismus, Clio Barnard pokračuje - fenomenální je hlavně práce s krajinou, která po čase ztrácí geografickou konkrétnost a stává se univerzálním a snovým prostorem kolem postav, prostorem mlhy, bzučení elektrických drátů, pasoucích se koňů i rozbouřených domácností. Další silou Obra je práce s postavami a absolutně přesvědčiví dětští herci, kteří projevem splývají se sociální periferií a ještě zvládnou svoje charaktery vnitřně rozvíjet. Právě vztah Arbora a Swiftyho překlene i jedinou zásadnější vadu, kterou je předvídatelnost celé historky. Díky nim i díky neobyčejné uměřenosti Barnardové režie (prolíná se v ní bezprostřednost a funkční lyrismus) představuje katarze příběhu uvěřitelný a jímavý okamžik. Nezvyklá práce s wildovským motivem zahrady a její strážce, oběti a bezpodmínečné lásky je unikátní a odlišuje Sobeckého obra od celkem početné konkurence. Občas by se dalo namítat, že některé obrazy jsou navíc a film ponouká k cynickému odmítnutí, jenže on má jednoduše takovou vnitřní sílu a senzitivitu, že strhne i při vědomí dalšího průběhu. Paralela s Andreou Arnold není účelová - i Barnard se dokáže vcítit do postav, vystihnout jejich vnitřní pochody a odrazit je v krajině, i ona se vyhýbá "systémovým" kontextům a soustředí se na vnitřní svět hrdinů. Intenzivní zážitek a velký nesobecký objev. (29.06.2013)