Sebecký obor

Neskutečně depresivní, bohužel tím špatným způsobem - vůbec mi nezáleželo ani na jedné z postav. Kluci to zahráli opravdu dobře, to se jim musí nechat. Jeden neskutečně iritující parchant, který věčně kašle na léky a na lidi kolem sebe, druhej neskutečně naivní měkkejš. Vývoj jejich postav tu načtrnutý je, ale stejně tak bych mohl sledovat ty jejich koníky, jak devadesát minut závodí někde na silnici, pronásledováni britskou chátrou nejhrubšího zrna u které platí, že co člověk, to extrémní příklad individua z pracovní třídy. Ale ne, byl jsem nucen sledovat devadesát minut sbírání kovu, hádek mezi puberťáky, hádek mezi rodinnými příslušníky, hádek mezi sběrači kovu.. A to i přes to, že díky jednomu přibližně třicetivteřinovému záběru asi ve dvacáté minutě každému vnímavému divákovi dojde, k čemu se tu schyluje. Jedinou emotivní scénou je ta úplně poslední, a to je bohužel pozdě. (09.01.2015)

Jaký je rozdíl mezi britským sociálním dramatem a mysteriózním thrillerem? Žáádnýýý! Obojí je zdánlivě neskutečné... Špatná zpráva je, že se i my stylem života blížíme mílovými kroky ke zmatkům v žánrech, jsme totiž mimořádně chytlaví k přebírání negativ od zemí, které obdivujeme, takže doba, kdy dítě nazve matku idiotkou zasranou a ta řeší problém obviněním školy ze selhání, je již blízko... jen co začnou dětem zabírat energiťáky, které si oblibují stejně, jako Arbor a Swifty, z kombinace s ADHD a nefunkčnosti rodin pak vzejde nová generace... The Selfish Giant mně namíchal výživný koktejl pocitů - od nenávisti k sběrným surovinám, přes znechucení, bezmoc a vztek, až po obdiv k dětským hercům i ocenění přístupu k tématu... ale úplně nejlepší je, že jsem se jednou mohla cítit jako aristokratka s tím nejlepším vychováním, které mi poskytlo návod k umění žít... (04.05.2014)

Tvrdá ostrovní rána do břicha, ve které se režisérka nemazlí ani s hrdiny, ani s divákem samotným. Malý Arbor pro mě osobně ztělesňuje to, co bych jako učitel v životě nechtěl mít posazeno ve třídě, a přitom si postupem času říkáte, že tomu arogantnímu, sprostému frackovi vlastně pomalu ale jistě začínáte fandit. Mám tomu trošku za zlé to, že toho okázalého "sraní mramoru" se v devadesáti minutách najde možná až příliš (a přitom kluci umí občas zahláškovat opravdu vtipně) a že k tomu ohňostroji to směřuje možná až příliš okatě. Ale tím, jak tvůrci pracují s náladou počasí a minimem hudby to nakonec ve výsledku vyzní přesně tak surově, jak původně bylo zamýšleno. Přesně ten typ filmu, který z domácích sociálních dramat dělá neškodné "člověčinky" až příliš silně. (28.06.2013)

Řekl bych, že poměrně průměrné britské drama o životě dvou kamarádů, jejichž vztah se začal na základě jistých okolností komplikovat. Povedený příběh, obstojné herecké obsazení a hodně pěkný závěr. Bohužel, nic extra mě neláká k tomu, abych zvýšil své hodnocení. Britský lehoučký nadprůměr vyveden především svou režijí a kamerou. 60%. Viděno v kině na 40. LFŠ (27.07.2014)

Obaja chlapci to rodinné zázemie nemali bohvieaké, lenže jeden bol citlivý a slušný a na tie zlé chodníčky sa tak nejak nechal zlákať. Ten druhý mal tú agresiu a zlobu už v sebe. Tragédia tentokrát nechala na seba dlhšie čakať, ale aj tak ste ju od polovičky filmu tušili. Ten malý drzáň zostal bez toho svojho pevného bodu v živote úplne stratený, ale či ho to zmení, nevie nikto. Veľmi realistické a výborne zahraté. (08.12.2015)