Wish I Was Here

Hodně jsem chtěl, aby to byl můj nejoblíbenější film, ale není. Pustil jsem si to stejně přehypován jako Boyhood a odnáším si stejný pocit: Je to dobré, ale s ničím u srdce mi to nehnulo. Slibovaná linka s ComicConem má opravdu malinkatý prostor, stejně jako Jim Parsons. Naopak je tu hodně Židů, které v traileru utajili a jejich linka je pro mě osobně z jiného světa. Celé je to navíc scenáristicky docela nesoudržné. Krize třicátníků se mísí s náboženskou výchovou dětí, obtěžováním na pracovišti, nerdovskými motivy - a není moc jasné, jak na sebe scény navazují (hodně WTF třeba výlet k opuštěné skále, kde se kromě referencena GS nic nestane a k ničemu to nevede). Nejvíc mě film bavil když otvíral právě geek/nerd téma s kosmonauty, ComicConem a dospělými, co pořád trochu sní o tom, že budou hrdiny: ale bylo to bohužel moc utopené v rabínech, aby se mi to líbilo víc než na 3*. (27.10.2014)

Tak jako u filmu Sprosťárny jsme i zde předem očekával nějakou komediální jízdu (co se týče hlavního hercu tak to k tomu i vybízelo),ale i zde a i dost víc než u filmu co jsem zmínil jsem se dočkal spíš dramatického zpracování o vypořádání se sama sebou.O pochopení co je v životě opravdu důležité a o uchopení života pevně do vlastních rukou.Na snímku je myslím hodně znát,že to bylo pro Zacha Braffa asi důležité téma a dal si na tom záležet.Mihne se tu i jeho parťák z doktůrku :-).Celkově za mě 77% a čtyři hvězdy. (22.10.2014)

10 rokov som musel čakať na ďalší Braffov film. A rovnako ako Garden state sa jedná o jedno krásne pohladenie na duši. Je plný sentimentu, ale nie je sentimentálny. Je v ňom veľa vtipu, ale nie je to komédia. Riešia sa tam existenciálne témy, ale nie je to dráma. Film berie to najlepšie zo života a z aspektu rodiny a rovnako ako v prípade mladíckej túžby v predchádzajúcom filme aj tu vychádza tvorca z vlastného života. Z vecí odžitých a pochopených. Herci sú bezchybný. Je to jeden z tých filmov, ktoré definujú dobu, alebo aspoň jeden z jej aspektov. Spravený pre radosť. Kamarátmi a rodinou. Možno tam nájdete množstvo chýb. A možno vám film nesadne. Ale pre mňa sa jedná po dlhom čase o veľmi úprimný filmík z veľkým srdcom a malým rozpočtom. A také mám najradšej. Pretože takéto filmy nikdy nezostárnu. (12.10.2014)

....and I don´t know what to say...I know, I´m with you. Fuck if I know what we are supposed to be doing here. As parents or on Earth?...milujem Garden State, milujem. Zachovi som ale tentoX neuveril pranič. Nulová chémia s Kate Hudson, detským postavám sú viac súrodenci než rodičia. Odkazy na GS sú zrejmé, čo ale pred 10 rokmi geniálne fungovalo, tu ma úplne minulo. Každopádne (opäť) vynikajúci cit pre výber hudby - to je ale taaaak máááálo. P.S. Extrémne zlá práca film editora! (19.10.2014)

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)