Wish I Was Here

Nesympatická postava neúspěšného herce řeší rodinné problémy, které způsobilo to, že se o rodinu vůbec nestará. V roli neschopného bratra mu sekunduje nejodpudivější americký herec za poslední dekádu - Josh Gad. Dojde i na zpomalované záběry a nakonec - aniž by měli tři oříšky nebo aspoň kmotřičku vílu - se vše jako mávnutím kouzelného proutku v dobré obrátí. Zlo je potrestáno, rodina zachráněna a hezky si pobrečí při vyjádření dlouho skrývaných citů. Nesympatický bratr si zapíše zásah na conu, když svým kostýmem okouzlí pohlednou fanynku sci-fi. Jo, tak o tom si můžou tlustí fanové z přívěsu nechat leda tak zdát - to by totiž bylo možné právě jen ve sci-fi. ____ Nezajímavá otravnost. (11.03.2015)

Na tomto filme mi je sympatické, že ho Braff bral skutočne osobne a že si zrejme uvedomoval, že sa jedná o projekt bez čo i len minimálneho komerčného potenciálu. A to aj v zmysle nejakých kritických ocenení a podobných šarád. Je to síce typický americký indie filmík, ale predsa len vďaka Braffovcom autorsky rozoznateľný. Asi som predsa len očakával viac, alebo niečo trochu odlišné, ale možno sa mi bude Wish I was here dlhšie rozležiavať v hlave a možno sa k nemu niekedy aj vrátim. Pre zlepšenie nálady. Som totiž tiež, ako režisér, čiastočne melancholik. No a čo oceňujem na ňom najviac? Zámernú absenciu vyhrotených hádok a že Bloomova žena mohla hysterčiť vzhľadom na rodinnú situáciu koľko by len chcela... (24.04.2017)

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Hodně rozpačitý snímek, co se navíc proklatě pomalu rozjíždí. Přišlo mi, že se tvůrci pořád snažili něco sdělit, ale pořád ne a ne se rozhodnout jak to vlastně celé pojmou. Tak tam nacpou vše co jim přijde pod ruku aby to bylo dostatečně emocionální, procítěné, barvité a "opravdu upřímné". A ještě si pojistí že se vše objeví v tu "správnou" chvíli. Neříkám, že mě některé scény lehce nedojaly a neříkám, že to je jednoznačně špatný film. Ale celý příběh je rozbředlý a všechny ty motivy dohromady prostě nepůsobí reálně, je to moc "americké řekněmě", moc laciné a konec je přímo "sci fi". Po půlce se to dává lehce do pohybu, což jsem nečekala, škoda, že konec je jak z jiného světa- úplně v kontrastu s tím co se objevovalo v těch vážnějších pasážích, čímž je poměrně znehodnocuje. (01.05.2015)

65%. Příjemná komedie, která však až příliš často sklouzává k sentimentálnímu melodramatu s nerovnoměrně kombinovanými prvky obou žánrů. Oproti Braffově prvotině Garden State má Wish I Was Here řadu menších trhlin, které na jedné straně nepřekáží, na druhé straně však místy dopouštějí narativní nesrovnalosti a především pak narušují atmosféru, která se tak musí mnohokrát budovat prakticky od nuly. Příběh nábožensky založené rodiny, která se potýká se značnými finančními problémy a jejíž hlava se potýká s krizí středního věku, není zdaleka originální, takže scénář musí nabízet nějakou přidanou hodnotu, kterou Wish I Was Here víceméně postrádá a to z něj dělá zcela obyčejnou komedii, trochu narušenou zbytečným americkým patosem. Naštěstí to zachraňuje celá řada humorných gagů, převážně v první polovině filmu, a charaktery, které jsou napsané svědomitě a relativně uvěřitelně, takže působí přirozeně a díky tomu to jako celek funguje aspoň v rámci možností, zvlášť v tom rodinném smyslu, protože sledovat tak semknutou a funkční rodinu je velmi pozitivní a místy skutečně až motivační. Braff si oproti téměř bezchybnému Garden State po tvůrčí stránce rozhodně nepolepšil, ale ani nelze říct, že by zklamal. Příjemná, ale zapomenutelná rodinná tragikomedie. (04.11.2015)