Hlasy

Takové celé divné. Ryan zahrál parádně to bez debat a zvířata byla taky super. Jenže mi tu něco chybělo. Po první vraždě jsem čekal, že se to rozjede více co se týče gore a ono to bylo první a poslední. Anna se mohla předvést ve své kráse více a nejen ona. Škoda, mohlo se více přitvrdit. Na mě to působilo až moc pohádkově. Slabší 3* (29.08.2018)

Hodně zajímavě pojatý horrorový thriller o skoro pokrevním příbuzném Patricka Batemana a Q_P_ho z románu Zombie J. C. Oates, k němuž promlouvá jeho pes a kočka. Realisticky pojatý psychologický příběh, bez většího tlaku na atmosféru (možná proto v konečném důsledku syrovější a působivější) a s lehkými přešlapy do komediálních vod. Nejdříve jsem se toho obával, obzvláště, když jsem zjistil, že hlavní roli hraje můj oblíbenec Ryan Reynolds. Nedokázal jsem si ho v tom, co jsem si o filmu představoval a čekal od něj, představit. Ale nebyl by to Ryan, klubající se výborný herec, aby se s tím nepopral statečně a na jedničku. A ten konec... Hlasy byly takovým milým velkým nečekaným překvapením. Chápejte, já miluji růžovou. (15.03.2016)

"Chci kámošku. V tý lednici jsem tak sama." Pokud žiju ve správné realitě, tak nenosím růžové montérky, nemám v lednici uřezané dívčí hlavy, nenechávám se ovlivňovat názory svého kocoura a zatím rozeznám králíka od ponožky. Jsem prostě příliš málo úchyl na to, abych si tohle dokázal naplno užít. Přesto je možné, že realita je někde jinde a já makám s Ježíšem, který řídí růžový vysokozdvižný vozík. Určitě to tak není, protože můj psychiatr je s mým stavem naprosto spokojený a skoro každý čtvrtek mě na hodinu pouští z klece. (19.04.2017)

"Já jsem schíza kvalitní, na prášky se vyser, kočka pejska zneklidní, kouká z toho průser. Před lednicí dilema, kolik lásky ještě pojme? Divák hlavu v pejru má - romantika, která dojme?" Tedy já dojatý byl, slzy v očích a sucho v ústech (a klid, covidem to nebylo), a hned jsem to taky říkal své mluvící želvě, že tomu jako napálím pět hvězd a basta psychofidli, protože to sice bylo echt morbidní a smrdělo to kočičincem na gauči, ale taky nádherně vonělo romantikou a člověčinou, schíza neschíza. Jenom mi to přišlo kromě dojemného taky docela smutné, fakt nechápu, který ptakopysk to může označit jako komedii. Asi ten, kdo zobe kvalitní veselé prášky, řekl bych. Můj domácí mazlíček, mluvící želvička, se pak neklidně zavrtěla vedle v křesle, nakrčila čumáček a řekla, že ona dá jen čtyři hvězdičky, aby to nevypadalo, že se po mě opičí. Což mi přišlo rozumné, protože mít doma mluvící opičící se želvu, to už by bylo fakt pro Chocholouška :-). (28.02.2021)

Důkaz toho, jakým absurdním způsobem (ale rozhodně účinným) se dá spojit rozverně černá komedie s mrazivě psychologickou drámou. Tohle nesourodé spojení má však své logické opodstatnění; zatímco hrdinův vnitřní svět je plný barviček, poletujících motýlků a puntičkářsky uklizeným bytem i za stavu brutálního porcování mrtvol, realita je samozřejmě jiná - smrdutější, prohnilejší a o to více smutná. Reynoldsův schizofrenní hrdina tak z temného thrilleru vlastně dělá božínkovsky ňuňu roztomilou komedii s mluvícími zvířátky jako bonus. Jen s tím detailem, že jeho pes je dobrák, kdežto kocour drzá svině s vražednými pohnutky. Že by hrdinovo dobré a zlé Já? Dost možná. Že vám to celé zní jako přehnaně bizarní úlet? Rozhodně. A to jste, prosím, ještě neviděli závěrečné titulky s absolutně ujetým Happy songem! (09.02.2015)