Exodus: Bohovia a králi

Exodus je nejslabší film Ridleyho Scotta od Labyrintu lží (a i ten mě bavil víc). Samozřejmě na to jděte, už toho moc nenatočí a velkolepých historických filmů je minimum. Ale i vizuálně to je na Scotta odbytý, jakoby točený celou dobu pod mrakem a vyšisovaný, s prací Johna Mathiesona a jeho prací se světlem se to nedá srovnat (Robin Hood, Království nebeské). Dlouhý a zároveň zkratkovitý a podivně bezživotný. Bale i Edgerton se snaží, ale scénář jim toho moc nepovoluje. Nejvíc nakonec pobaví Spud z Trainspottingu a jeho vysvětlování příčin ran egyptských. (29.12.2014)

Z historického tria spolu s Gladiátorem a Královstvím nebeským mi Exodus přišel nejslabší. Ne vyložené slabý, nenudil mě, ale znovu bych si ho nepustil. (Leda by vyšla prodložená DC verze.) Nevím přesně, jestli filmu chyběly výraznější postavy, výraznější momenty, hudba Hanse Zimmera nebo všechno dohromady, ale prostě to nějak nebylo ono; nevtáhlo mě to do děje. (08.01.2015)

První milou věcí je Ridleyho vzpomínka na mladšího bratra Tonyho, druhou je vizuální velkolepost (místy opravdu mravenčí práce), třetí (samozřejmě ne úplně důležitou) pohled na Španělku Maríi Valverde, na kterou si už sedmasedmdesátiletý Scott vzpomněl, protože hrála v psychologických Trhlinách jeho dcery Jordan. Tvary, barvy, kulisy, hromadné scény – začíná to skvostně. Jakmile však začne scénář víc poodkrývat své slabiny, jde to z kopce. Přál bych si film osudovější, dynamičtější a hlavně víc myslící na diváka. Chyběly emoce, chyběly jiskřivější dialogy. Všichni si matně vybavujeme onen příběh, ve kterém Mojžíš vystupuje jako spasitel hebrejského lidu, který osvobodil z otroctví a dovedl do zaslíbené země. Než to udělal, jsme svědky deseti ran egyptských, kterými je postižená dosud kvetoucí země, určitě si vzpomeneme i na rozestoupení se moře, které židy „pustí“ dál, ale egyptské vojsko spláchne. Aneb jak je to sepsané ve Starém zákoně. Zmiňované biblické rány jsou svou stylizací skvostné. Ropuchy, nálet sarančat, děsivý mrak komárů a much nebo obří aligátoři. Pod všemi těmi detaily, dokonalými exteriéry a obrovskými kulisami je ovšem překvapivá hlušina, která místy i nudí. Postavy jsou ploché, s těmi vedlejšími se pracovalo velmi málo. John Turturro nebo Ben Kingsley jsou na plátně jen pár minut, účast Sigourney Weaver moc nechápu. Christian Bale se snaží, co mu síly stačí, jeho hlavní sok Joel Edgerton zdaleka nenechá vzpomenout na Phoenixova zbabělého zmetka Commoda z Gladiátora, který si svou ďábelskost vyloženě užíval. Ridley Scott odškrtával své nápady, události vršil na sebe a moc nad nimi dál nepřemýšlel. Je vedlejší, zda popuzuje zatuchlé historiky. Jeho další chlapácký příběh podle mého není tak dospělým kusem jako Gladiátor nebo Království nebeské a už vůbec ne vtipný (myšleno dobře) jako Robin Hood. 65% (26.12.2014)

Ridley se znovu vrací na historickou půdu, tentokrát do Egypta, což dopadlo trochu lépe, než-li výprava za anglickými lapky (Robin Hood), spíš rovno bojům v gladiátorské aréně (asi jsem jedinej, kdo ten film považuje pouze za dobrej), ale rozhodně nedosahující kvalit příhod elfího piráta ve svaté zemi (tak schválně, dostane Mojžíš taky rozšířenou edici?). Egypt je tu vskutku impozantní kulisa, ve které se rozehraje výborné drama (první půl hodina je nejlepší z filmu), kterou bohužel sráží nedomrlost scénáře, z kterého například ze začátku vůbec není jasné, zdali faraon ví, či neví o tom, jaký je Mojžíšův původ, který je pak vysvětlen neskutečně blbě (proč navíc, do komoně, jako jedinej člen faraonova dvora není nalíčen a oblečen jako bohatý egypťan?!), nicméně je Hebrew Bale natolik dobrej herec, že to nijak zvlášť nevadí. Pak přijde část, které by docela pomohlo více prostříhat, neb je příliš dlouhá a cesta k deseti ranám egyptským (vivat žáby!) je příliš zdlouhavá. Ale žádná z výtek co jsem tu vyblábolil není tak závažná, aby zabránila Exodu být dobrým historickým velkofilmem (a biblické motivy jsou tu navíc spáchány velmi povedeně). (27.12.2014)

Bude to znít prázdně nebo namyšleně, ale moc bych si přál, aby Exodus měl čtyři nebo klidně pět hodin. Aby bratrské pouto, vysoké intriky, vedlejší charaktery obsazené slavnými jmény nebo paranoia hlavního hrdiny měly dostatek prostoru na to, aby klíčové scény udeřily plnou silou a zamávaly mnou. Takhle totiž většina dialogů působí jako výplň, ve které se Christian Bale může přetrhnout, ale nikdy nebude mít šanci udělat z efektní podívané pravý velkofilm. Pohledy do daleké krajiny, deset ran nebo finální voda jsou proto jen epizodami, na které se čeká jako na atrakce. Nedá mi nezmínit, že Princ Egyptský byl animák o poloviční stopáži a stejně řekl všechno srozumitelněji i komplexněji najednou. (07.08.2023)