Everest

Hneď skraja musím povedať, že Everest neradím medzi najlepšie blockbustery sezóny a ani filmy, ktoré mi utkvejú v pamäti. Vlastne je mi donedávna závratne vysoké hodnotenie tak konvenčného a šablónovitého produktu záhadou a pripisujem ho skôr nadšeniu divákov, ktorí mali film, podobne ako ja, možnosť vidieť vo formáte IMAX 3D. Z toho je patrné, že film neprekračuje životnosť momentálnej atrakcie a Baltasar Kormákur v Hollywoode i naďalej zastáva rolu zručného remeselníka, ktorý si pre svoje anglicky hovorené filmy ani nepíše scenáre._____Vo filme sa bijú protichodné ambície vytvoriť dôveryhodnú rekonštrukciu udalostí z 10. a 11.5.1996 a ponúknuť divácky atraktívny audiovizuálny prežitok v duchu konvencií katastrofického a survival žánru, ktoré sa v dôsledku vzájomne negujú. Preto ani jeden zámer nefunguje tak, ako by mal. Objektivitu a dôraz na fakty odkláňajú odbočky k rodinným príslušníkom členov expedície, na ktorých sa prednostne zameriava rozprávanie (tejto pocty sa dostáva predovšetkým Hallovi a Weathersovi) v snahe vytvoriť medzi nimi a divákom silnejší vzťah, melodramatické dialógy a napokon striktne zmyslové (teda iracionálne) uchopenie samotnej katastrofy. Dokonale naliehavému sprostredkovaniu tragédie bráni letmé načrtnutie charakterov postáv, rýchle a nie vždy prehľadné prechody medzi nimi, kvôli ktorým sa nie je o koho báť a do popredia tak ako hlavný protagonista vystupuje samotný titulný Everest. Moje pocity po skončení tak boli veľmi rozporuplné. Minimálne jednu hviezdu preto dávam z jediného dôvodu, ktorý možno zhrnúť v dvoch slovách: IMAX 3D._____Na záver si dovolím drobnú interpretáciu: I keď sa na prvý pohľad pristupuje ku všetkým postavám rovnocenne a udalosti ich postihujú rovnakou mierou, predsa nejde len o dramatickú rekapituláciu bez sprievodného významu. Mám za to, že film práve tým, ktoré postavy sa ocitajú pred kamerou najčastejšie, postuluje iracionálnu neuchopiteľnosť celej tragédie a trúfalú snahu človeka s vynaložením posledných síl pokoriť prírodu. Kým na hore zahynú obaja skúsení vodcovia expedícií, Yasuko Namba, pre ktorú ide o posledný zo siedmych najvyšších vrcholov sveta, alebo Doug Hansen, ktorý po opakovaných neúspešných pokusoch konečne zdolal riskantný výstup, Beck Weathers, ktorý ho kvôli problémom s očami nedokončí, zázračne prežije. 70% (18.10.2015)

Nemohlo být lepšího režiséra na takový příběh, než Baltasara Kormákura. Podle mě totiž neexistuje jiný evropský národ než islandský, který by byl víc spjatý s přírodou a tak by takovým příběhem mohl říct totálně vše. Jelikož ale Baltasar Islanďan je a k tomu je ještě schopným režisérem, ujal se příběhu, kde herci hrají druhé housle a hlavní roli tu opravdu má samotný Everest. Vytvořil jsem si k němu obrovský respekt hned od prvních minut a jelikož Baltasar měl neméně schopného kameramana, vnímal jsem nejenom respekt, ale užíval jsem si i nekonečné scenérie, které prostě neměly chybu. A nejlepší na tom všem bylo, že digitálu je tu tak strašně pomálu, že si ho ani nevšimnete. Tento film je obrovský filmový zážitek, na který jen tak nezapomenu. V mnohých scénách říká více, než kdejaký divák dokáže pochytit a zároveň se onen příběh z roku 1996 snaží odvyprávět tak, jak by skutečně mohl být. Syrově a realisticky. (22.10.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Hora nepřijde k vám, ale vy se raději přijďte na horu jen kouknout a nezkoušejte na ni vylézt. Matka Příroda na vás občas může vytáhnout takové trumfy, že to nemusíte rozdýchat. Žádný patos, žádné heroické skutky, žádné přehnané emoce, jen syrová skutečnost, boj člověka proti Everestu. A je to díky tomu opravdu silné. Hodně navíc pomáhá i to, že se takový Jason Clarke konečně našel a tenhle film si budu pamatovat nejenom kvůli tomu prožitku, který jsem si díky tomu, že všechny komponenty opravdu fungovaly tak jak měly, užil mnohem víc než např. takovou Gravitaci, ale i jako jeho film. Neuvěřitelná proměna, hlavně když má člověk v živé paměti to, jak nudný a špatný mu přišel v té strašné parodii na Terminátora. Tady byl naopak úžasně uvěřitelný, charismatický, pohodový sympaťák, role model pro všechny budoucí horské vůdce (přece jen, nemůže jím navždy zůstat tatínek z polepšovny). Ale ostudu rozhodně nedělají ani ostatní herci, ať už hrají jakkoliv méně sympatické postavy, ve finále první polovina filmu odvádí přesně odměřený kus práce pro to, aby divák mohl v druhé polovině mrznout a snažit se přežít spolu s nimi. Horské scenérie či scenérie Nepálu samozřejmě dle očekávání nádherné, ve vyšších výškách jde poznat, že se to nenatáčelo na Everestu, ale CGI je ještě stále na hranici toho, kdy se to dá v pohodě dýchat (na rozdíl od hranic, které zdolávají postavy filmu). Hudba vystihuje jak mystiku, tak majestátnost a děsivost Hory, až z toho občas mrazí. Ve finále jsem jsem tedy dlouho neviděl tak dobře provedenou horskou dráhu, která dokáže vyvolat úsměv, pohodu, ledový chlad, sympatie k postavám a i ten smutek, úctu k horolezcům a horám a pak v závěru ten očekávaný nemilosrdný střet, který nijakému člověku, který se opovážil vyzvat Everest, nic nedaruje. Málo co mě vyčerpalo tak, jako těch 8848 metrů v tomto filmu. Kormákur to zvládl na jedničku. (30.09.2015)

Krucinál, to byl nápor. Everest je překvapivě diváckým dramatem, které úspěšně kašle na hollywoodské pozlátko a servíruje uvěřitelné osudy v sakra depresivním balení. V základu je tu samozřejmě nádherné pokoukání, Kormákur se totiž s Everestem vyloženě mazlí a povedlo se mu skvěle dopilovat triky. Zároveň ale netočí jen bezobsažnou vizuální žranici, nýbrž hutné chlapácké dobrodružství, které do vás pere jednu emoci za druhou. Chvíli se s hrdiny radujete, chvíli strachujete, chvíli máte na krajíčku, protože otevřela stavidla samotná Keira... prostě je to dost vtahující zážitek, kterému lze vytknout jen příliš ubrečené finále a občas zbytečné postavy a dějové linky. To všechno jde ale ihned odůvodnit tím, že se to takhle prostě stalo. Takže pro jednou odložte scenáristická pravítka a nechte se pohltit obrovskými sny a ještě větším mrazem. Vážně to stojí za to. (18.09.2015)