Líbej mě až k smrti

Film Noir se objevuje v Americe začátkem 40. let s divácky úspěšnými filmovými adaptacemi románů tzv. drsné školy, vyznačujícími se společnými prvky (především osamělý hrdina (detektiv, očko) a osudová žena, motiv zločinu, šílené lásky, komentování děje vypravěčem, retro sled událostí, literárně stylizované dialogy...). Přestože jej nelze označit jako samostatný žánr, jenž právě v první polovině 50. let vrcholí množstvím žánrových podob a jejich kombinacemi (krimi, detektivka, gangsterka, melodrama, docudrama, boxerský film, novinářský film a jejich vzájemné fůze) a jeví se tedy jako mezižánrový filmový styl, lze u něj vysledovat určité konvenčně zastoupené znaky (šerosvit, low-key svícení, subjektivní kamera, extrémní úhly záběru ad.), ovšem v závěru je hlavním pojítkem filmů Noir jejich originální atmosféra. Aldrichův Kiss Me Deadly je detektivka s klasickým hrdinou, soukromým očkem Hammerem (vytvořeným brakovým spisovatelem Mickey Spillanem), který na vlastní pět rozplétá "od lana k provázku, od provázku k nitce..." souvislosti nenáhodných úmrtí, vedoucí k podivnému objektu Pandořiny skříňky a nakonec se dočká i jejího fatálního otevření. Bombastické finále je pak předzvěstí nejen mýtického zničení civilizace, ale i centrálních znaků koncepce Filmu Noir, který tímto snímkem, coby filmovým mezníkem, dosahuje svého vrcholu. Va-va-vům! (13.03.2006)

,,Zvědavost zabila kočku..." Mě zase téměř zničila závěrečná pointa. V začátku typický noir s drsným soukromým očkem a jeho sekretářkou, která je ,,víc než sekretářka" se postupně proměňuje v brutální pátrání po MacGuffinovi, kde si nebere servítky ani hlavní hrdina, ani padouši (mezi které mimochodem patří i Jack Elam - ten, kterého tak trápila moucha v Tenkrát na západě) a kde každá druhá žena je psychicky labilní. Robert Aldrich se nebál jít do toho naplno a obohatil tak žánr o další chuťovku. (07.10.2009)

Kiss Me Deadly je řešením tolik vzývané rovnice "film = zábava" a tudíž perfektní prostředek k ukrácení dlouhé chvíle, při níž divák nechce být zatěžován jakýmikoli přesahy a přitom chce zůstat myslící bytostí. Nenadchne hloubkou myšlenek či hutností psychologických portrétů postav, avšak uchvátí přísně logickou stavbou vyprávění a postupnou gradací napětí. Kiss Me Deadly je film, jehož podstatou je naprosto čistý... příběh (nebo lépe řečeno "story"). Je to film z počátků atomového věku, těžící z atomového neznáma, mystéria pro obyčejné lidi té doby naprosto nepochopitelného. Těží se z onoho (pro film vděčného) Krišnovsko-Oppenheimerovského "Stávám se smrtí, ničitelem světů". Předlohou byl brakový román a tomu odpovídá celková atmosféra tohoto filmu. Jako upřimně řečeno, celý ten film je hrozná blbost, kde se pořád jezdí autem, někdo se zabíjí, někdo se vyslýchá... Ale moc hezky se na to kouká a podléhá oné atmosféře nasycené jakousi perverzní svůdností. (3 a 1/2*) (05.06.2011)

Po parádnom úvode som trochu vychladol. Nebavila ma hlavná postava a ani baby neboli tie pravé femme fatale. Príbeh ma príliš nebral. Od otvorenia skrinky a odhalením what´s ago to však nabralo neuveriteľné grády, každom scénou to bolo lepšie a lepšie a korunu tomu nasadilo úžasné finále. Silných 8/10 (10.10.2015)

Když jsem si stěžoval na jankovitého koně, řekl mi jeden koňák: "Když umíš jezdit na koňovi, znamená to, že umíš na každým." A tak jsem zkusil koně z jiné, poněkud černější stáje. Jelo se mi na něm velice lehce, překážky překonával s nadhledem, bylo na něj spolehnutí, choval se předvídatelně, žádná klisna ho nevyvedla z míry. Možná byl trochu slaboduchý, ale to v našem případě zase až tak nevadilo. (16.03.2014)