Východiskový bod

Mám z filmu obdobne rozporuplné pocity ako Michael Pitt z výsledku testovania malej Indky. Na druhej strane ale chápem jeho záverečné precitnutie. Nádej, že svet nie je také kruté miesto, ako sa môže niekedy zdať, obmäkčí istotne aj najväčších skeptikov a realistov. Láska k osobe, ktorá už neexistuje, tiež nie je práve racionálny jav a nepopierame ho kvôli tomu. Každopádne neviem, či je to správne alebo nie, alebo či to mám vnímať len ako zábavu, ale tieto filozofické sci-fička sú vo svojich témach a interpretáciách myšlienok omnoho trúfalejšie ako akýkoľvek iný žáner. A ja odmietam byť nadšený vždy keď niekto príde s podobnou polemikou o absolútne neriešiteľných otázkach. (25.12.2014)

Konečně zase jeden VĚDECKO-fantastický film. Ta první polovina slovního spojení většinou nějak vymizela. Tady jsme často přímo v laboratořích, kde probíhá výzkum očí. Výborně napsané postavy, vědecko-filozofický základ i skvělá kamera a režie. A doporučuji si počkat na potitulkovou tečku, která hravě překonává i poslední filmy od Marvelu! (15.07.2014)

Podle názvu jsem čekal spíš nějakou eroťárnu, no ale neva, na géčko já se mrknu jindy. Místo toho jsem čučel na tolik očí pokupě, až jsem na konci ani nevěděl, které že jsou vlastně ty moje. Zřejmě nám tu vznikl nový žánr, já osobně ovšem proti tomuhle melodramatickému sci-fi z bezcelní zóny artu a mainstreamu nic nemám. I proto, že moje léty vycvičené tyčinky s čípky úzce propojené s pánskou verzí dámského záhadného bodu si tu díky povedenému castingu ženské části družstva přišly na své. (30.12.2014)

I druhý celovečerní film Mikea Cahilla je nevšední filmovou událostí. V době, kdy málokdo umí přijít s něčím opravdu originálním, se Cahill dál zabývá svéráznou modifikací proměny nezávislého filmu. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je znovu pouze odrazovým můstkem, tentokráte pro nezvyklou nadžánrovou soft-filosoficko-náboženskou hru ve stylu výtečného Schenkmanova Pozemšťana. Cahill ovšem žánry rád mixuje, a tak je celý náboženský kontext rámován opravdu hodně nevšední romantickou dějovou linkou, ve výsledku je Výchozí bod možná nejpodivnějším romantickým snímkem, jaký jsem kdy vůbec viděl. Tuhle rovinu umocňuje silně emotivní závěrečná výtahová scéna, rovinu náboženskou pak uzavírá scéna následující po skončení závěrečných titulků (u tohoto filmu se vyplatí neodcházet z kina před jejich skončením). Celý film je pak o střetávání protichůdných principů - věda versus náboženství, přístup vědecký (Ian) a esoterický (Sofi), což ovšem obé zastiňuje lidské existence přesahující láska. Vskutku dobrý film nestojí na rozpočtu, rozhodující roli hraje nápad a invence a v tomhle je Mike Cahill naprosto unikátní - jeho scénář je opravdu chytrý a sofistikovaný a ač jsem člověk racionální a v Boha nevěřící, nechápu ho jako dogmatickou odpověď na vlastní spirituální otázky, ale jakousi možnost rozvíjení dialogu. Emocionálně byl ovšem pro mne osobně Cahillův filmový debut Jiná země silnějším prožitkem... (06.01.2015)

Asi takto: za mňa film roka 2014, ktorý ma kompletne dostal!!! Btw: tematiku a polemiku medzi ráciom vs. "niečím, čo nás presahuje" geniálne a neprekonateľne vykreslil Kieslowski v prvej časti svojho Dekalógu. Tento film sa tejto nedostihnuteľnej méte aspoň "na dostrel" priblížil (myslené ako veľká pocta:) (10.03.2015)