Decibely lásky

Časy diskopříběhů a kamarádů do deště jsou nenávratně pryč... Dnes místo nich máme nudné, nic neříkající filmy s herci, kteří zkrátka nemají co hrát a nebo pokud se o to snaží, dopadají jako Rudla Hrušínský ml. tj. jako hrozní joudové. Když "Decibely" srovnám s podobnými českými snímky, je to jasná zpráva : Děs a běs, bez nápadu, bez zajímavých postav a bez alespoň trochu slušného scénáře se jedná o jeden z nejslabších českých filmů roku co jsem viděl. (11.10.2016)

Hrušinský nejml. zde opět dokazuje, že jeho volba obživy v podobě prodeje ponožek nebo v čem to vlastně podniká byl ten nejlepší nápad v životě. Výkon Romana Vojtka také nezklamal - stabilně děsný jako vždy. A rozhodně v tom nejsou osamoceni. Tolik amatéřiny! A k tomu nemožné kňourání Mišky D. Bodík za Janžurku, srandovního Horvátha a neodolatelně sebeparodického Karla G s kytarou v závěru... (09.04.2017)

Původně to měl být ´Discopříběh 3´. Ten po mnohaletých problémech nevznikl a tak přišla náhrada. A zoufalá náhrada. Avizovalo se, že to bude opět film s písničkami Michala Davida. Doba 80. let je však už spoustu let pryč a to, že měl Michal David na svých koncertech narváno a že muzikál ´Děti ráje´ měl ohromný úspěch ještě neznamená, že se stejně povede i filmu. A samozřejmě nevedlo. Jenom od Michala Davida tu písničky nejsou. Český film a opět se tu několikrát zpívá anglicky. Od písniček v podstatě jen úryvky, scénář téměř bez děje, absolutně bez humoru a bez logiky. Chybí tomu živost a patřičný švih, takže opět český film, který se táhne. Příběh o dvou zamilovaných lidech? Dobrá, ale proč jejich konečné vzplanutí připomíná ´Hříšný tanec´? Pak už to vypadá, že se to tvůrcům nějak vymklo kontrole a jakoby točili úplně jiný film. Přítomnost Karla Gotta a jeho duet s Ivou Janžurovou budiž naprostá zbytečnost. Co k tomu dodat. Na film sice přispěl Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, ale stejně, jakoby tomu peníze chyběli. Ještě že nevznikl ten ´Discopříběh 3´. To by těm dvěma filmům pověst jenom pošramotilo. (21.05.2017)

Vzhledem k tomu, že jsem dostal Decibely k Vánocům jako vtip a protože jsem masochista, narval jsem DVD do mechaniky a orgie mohly začít. Po zhruba 5 minutách jsme všichni věděli, že peklo existuje. Po asi dalších deseti, že Nebe není. Když se oprostíme od faktu, že songy Míši Davida jsou do jednoho naprosto k zblití a dobrovolně je poslouchají jenom idioti, jejichž rodiče jsou sourozenci a podíváme se na samotný film, zjistíme, že krom obrazu už tam nic jiného není. Logika, hloubka, byť i základní kostra děje, to všechno si dalo v Decibelech pohov. I tak základní věc, jako je tancování, v tomto kvazimuzikálu nebylo. Proč takové věci vznikají? Proč se u nás najde dost lidí, kteří na to jdou do kina??? PROČ?????? (23.12.2017)

Takhle čistý už to dlouho nebylo! Do českých kin se přiřítil film, který je tak strašně špatný, až je tím zajímavý a na nejednom místě dokonce zábavný (na tom si trvám). Je totiž schopen vyvolat pocity, které obvykle doprovází konzumaci největších hollywoodských blockbusterů - při sledování padá čelist a chce se křičet: "Ty krávo, tak to je nářez!" případně "Takový film tu nebyl léta." dokonce "Něco takového jste ještě neviděli." O písničkách Michala Davida, ať si každý myslí, co chce. Každopádně ty nejsou důvodem, proč film dopadl, tak jak dopadl. Pravděpodobně by to celé chtělo být cosi jako muzikálová Láska nebeská. Bohužel film má cca 90 minut a postav jak na kostele, takže je vše nahozeno velmi nahrubo a o nikom se toho moc nedozvíte. Scénář je tak nějak hrcprc poslepován a herců je vám líto... vlastně některých zas tolik ne - to že stojíte před kamerou ještě neznamená, že jste herec. Ovšem to "nejlepší" na celém filmu je bezkonkurenční režie, která se mě celou stopáž snažila přesvědčit o tom, že Ed Wood nezemřel (21.03.2016)