Dočasný domov

Indie filmů je v poslední době k mání opravdu ve velikém množství a já osobně jsem za ně rád, protože se z nich začíná stávat můj oblíbený žánr. Short Term 12 patří určitě mezi to nejlepší co se v tomto žánru v posledních letech urodilo. Velice silné téma, které nám snímek podává velice uvěřitelně a netlačí zbytečně na pilu typickým vyděračským Hollywoodským způsobem. Postav Vám musí být líto a fandit jim prostě musíte za každou cenu. Zajímavé je, že i v tomto tématu se najde ve filmu plno pozitivních emocí, takže někdy se smějete a někdy Vás film donutí přemýšlet. Přemýšlet o tom, že né každý v životě má takové štěstí, jako já/vy. 9,5/10. (14.01.2014)

Nejen děvčata, která se až moc často sprchují s vlastním otcem, získávají útočiště v téhle přechodné ubikaci, ve které nechybí silná podpora a empatie, velkou měrou z náruče vychovatelky/sociální pracovnice Brie Larson, která si sama tahá velké břímě z minulosti. Právě herecké výkony mladých neokoukaných tváří dodávají výsledku na věrohodnosti, problémy sociálně vyloučené mládeže dokresluje polodokumentární styl, tvůrci předkládají emoce nenásilně, přesto mi přijde, že se tu trochu klouže jen tak po povrchu. Nezávislé indie drama volající o pomoc si pozornost i tak zaslouží. Ač nesedne úplně každému. A nevím, zda je dobré, aby těm, kteří špatně usínají, celé dny v sobě hledící do zdi leccos dusí a „rádi“ se sebepoškozují, pomáhali ti, kteří si prošli podobnou zkušeností. Líbila se mi civilnost, na čtyři ale jít tak nějak nechci. (09.05.2015)

mnohe komentare vyjadruju presne to, co mam na srdci a na jazyku, tak nebudem plytvat slovami, iba poviem, ze toto je absolutna dokonalost. Mala som chut sa schulit do klbka a vyplakat si oci. Alebo sa rozbehnut a urobit v zivote konecne nieco zmysluplne. Napriklad niekomu zmenit zivot. V dobrom. To prve som urobila, to druhe ma verim, ako vystudovaneho socialneho pracovnika, este len caka. Raz to dokazem. (24.01.2015)

Laťka je zatím nasazená hodně vysoko - 86 % a vzhledem k faktu, že takových filmů s podobně citlivou tématikou je opravdu hodně, tak kéž to není krátkodobé. Docela zamrazí při pomyšlení, že takových míst kde byl Marcus, Heyden a jim podobných mladých človíčků s velkou černou dírou v srdci stále příbývá. Je velmi náročné vcítit se do pocitů mladých lidí, kteří sebou nesou tak těžká traumata, jak jsem mohla vidět a už vůbec ne jakým způsobem takovým zraněným duším podat pomocnou ruku, tak jak to uměla i Grace. Ta od prvního momentu plně upoutala mou pozornost a já jsem zjistila, že bych se strašně ráda ponořila do její mysli tak, jak po tom toužil asi i Mason. Ale pokud někdo neprožije něco podobného jako ona, tak to snad ani není plně možné. Ne vždycky všechno skončí tak jako v tomhle případě, když se střetla minulost s přítomností v podobě Heyden. Za sebe jen napíšu, že jsem nedávno viděla film Manic, který byl ještě o dost syrovější a možná i o chlup uvěřitelnější, ale to nic nemění na faktu, že jsem tu bezmoc a současně i hněv vůči těm, kteří za tím stojí necítila úplně stejnou. (08.01.2014)

Dokonalý filmový zážitok. Smutné osudy detí a ťažký život ich opatrovateľov je sfilmovaný veľmi reálne. Je to film pri ktorom sa chvíľkovo usmievate a chvíľkovo potláčate fakt, že sa Vám chce plakať ako malému dieťaťu. Rozhodne jeden z najlepších projektov roku 2013, ktorý neprestáva baviť ani na minútu a úprimne by mi vôbec nevadilo, keby bol dlhší. Je to naozaj nádherne napísane, skvele zrežírované a herecké výkony sú taktiež úžasné. 100% (11.01.2014)