Rosewater

Voľby v Iráne rok 2009, očami a kamerou novinára, ktorého za to zatkli a väznili. Filmovo priemerné, občas trochu naivné, ale bolo mi sympatické, že sa to nezvrhlo na klasický heroický epos alebo väzenský masochizmus. Občas to stačí aj takto, nohami na zemi. Ibaže potom nezostane žiadny vzletný zážitok. (08.04.2015)

Trailer sliboval drsné drama ze země, kde zítra znamená včera, drama oběti silně zaostale nelidského režimu, jehož představitelé neváhají jakékoli své, dokonce i vymyšlené či domnělé odpůrce trestat praktikami, za jaké by se nemusel stydět ani soudruh Vysranovič Stalin. No nakonec jsem z nudy málem utkala středně velký perský koberec. Hlavní hrdina se ze svého notně nervově labilního vyslýchajícího soudruha sice pokusil neposrat, nicméně poté, co jeho naivní forma odboje vzala za své, podléhá tlaku vymaštěných soudruhů, odehraje svůj vnucený štěk před kamerami, podepíše Íránské STB nějaká lejstra a mizí zpět do civilizace. Mnoho povyku pro nic, viz soudruh verbal. (22.02.2015)

Tak toto naozaj nevyšlo... Sme predsa v Iráne, nie v Nórsku! To jedna nórska väznica získala cenu za architektonický počin roka, môžete si do cely zobrať vlastné elektronické zariadenia vrátane LCD televízora, prípadne absolvovať sochársky kurz. Toto je ale Irán, pre Kristove rany! Hlavne tá príjemná prikrývka na oči vyzerala byť nežná a fluffy a určite by potešila v lietadle počas trinásťhodinového letu do Venezuely. Márnosť šedivá, toto získava cenu za extrémnu trápnosť. (21.11.2017)

Na tom filmu je celou dobu vidět, že nechce být primárně krutým filmem, i když lidskou krutost zobrazuje. Především je to film o člověku, který se dostal do situace, která byla jednoznačně nezáviděníhodná. V některých případech je osud smířlivý a všechno může dopadnout relativně dobře. Bohužel filmový výsledek pak může být takový nijaký. (09.02.2015)

Čtyřměsíční izolace, obvinění ze špionáže a psychické mučení v íránském vězení rozhodně nemohly být žádná selanka, nicméně zrovna tahle stěžejní většina snímku, v níž novinář Bahari přemítal o odloučení, rodině a spěl k podepsání (vykonstruovaného) přiznání, mě upřímně dost nudila. Přitom půdu měla připravenou dobře, úvodní dokumentování (zfalšovaných) voleb a následných demonstrací vypovědělo mnoho znepokojivého o nesvobodě v islámské zemi. Závěr s využitím ("masážních" :-)) fantazií vyslýchatele i zkostnatělosti režimu pak trochu ujel do nechtěně úsměvné, pranýřující angažovanosti; ovšem stále šlo o velmi "respektuhodné" téma, které si slabé 3* nakonec vysloužilo. (14.02.2017)