Cudzí obed

Filmy z Indie mě zatím míjely, nedokážu odhadnout podíl koprodukčních zemí. Pro mě bylo zprostředkování atmosféry dostatečné, příběh čitelný. Úděl žen na celém světě stejný - domácí práce, děti a čekání, kdy (a jestli) přijde manžel domů. Filmy, který pochopí, kdo zůstal v životě sám a bez rodiny. Poznámka pod čarou: Kolega LIVINGDEAD je cynik. Pokud někdo pracuje 35 let a nedělá chyby, těžko bude líný ... (30.12.2015)

Je tolik málo snímků, které pohladí, že jsem vždycky moc ráda, když se k něčemu takovému dostanu, a to vlastně vždycky úplně náhodou. Po celou dobu trvání stopáže jsem se snažila rozklíčovat systém rozvážky a to by v tom byl čert, aby neexistovaly návody. Ale světe div se, jsou prostě věci, které se nedají vysvětlit. Snímek je v podstatě o náhodě, která ovšem hraje hlavní roli. To dává postavám jisté kouzlo, na které se dobře kouká. Dalším plusem je vlastně fakt, že není postava, která by vás obtěžovala nebo vám lezla na nervy, nikdo nehází nikomu klacky pod nohy, každý jen přemýšlí nad tím, jak by mohl být jeho život lepší a že někdy stačí málo. A tahle myšlenka má tak pozitivní dopad na vaše smýšlení, že odejdete z kina s dobrým pocitem. Třikrát sláva a nešetřete nás do dalších let. (12.02.2014)

Príjemný príbeh, na ktorý som sa dlho čakal, kým sa k nemu už konečne dostanem. Spočiatku sa to vyvíjalo síce dosť monotónne, ale keď sa to pekne rozbehlo, tak už to stálo naozaj za to. V podstate je to taká tajuplná romanca, ktorá je zasadená do úžasného prostredia Mumbaju, kde už vyše sto rokov zostávajú verný tradícii dabbawalov, teda roznášačov obedov. Namiesto písania mailov si tak svoje dojmy a pocity dvojica vymieňala práve prostredníctvom zablúdených obdeov od dabbwalov. Veľmi sa mi páčilo ako tu boli načrtnuté rôzne kontrasty, najmä medzi mladosťou a starobou - aj keď všetko je napokon predsa len relatívne. Naozaj pôsobivé dielo, ktoré krásne sledovalo dvojicu smutných samotárov. Niekedy Záver bol síce načrtnutý, no bohvie ako to napokon celé dopadlo. Príjemná romantika, ktorá nepôsobila ani trochu nútene. (20.05.2014)

The Lunchbox se opirá o reálnost a etnografickou vizuální hodnotu. Emoce společně s mimikou postav jsou vyjádřeny čistě, věrohodně a s vtipnou lehkostí. Je to jasný prototyp nebollywoodského filmu, i přesto, že se na něj v průběhu bezprostředního a jednoduchého děje, několikrát odkazuje a tolerantně ho ospravedlňuje, jako nedílnou součást indické kultury. Debut zvládnutý s nadhledem, bez kýče, bez barevných filtrů a umělosti, která by diváka citově škrtila. Potencionální návštěva kina proto nebude přešlapem, nýbrž skvěle chutnajícím výletem pod pokličku indické altruistické společnosti a místních obrysů každodennosti.... (29.01.2014)

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)