Cudzí obed

Indický film, ktorý nám môže zároveň aj so svojím príbehom priblížiť ich kultúru a v čom sú trocha iný ako my. V každom prípade tento film nemá zložitý príbeh a nápadov v ňom je minimálne množstvo. Sila filmu Dabba je teda v niečom úplne inom. Najväčšia sila je v rozprávaní príbehu a postupnom odkrývaní a stále hlbšom vnímaní jednotlivých postáv a pochopení toho čím tie jednotlivé postavy sú (trochu som to zložito napísal). Hneď od začiatku vieme o čo ide v príbehu a teda nás nemôže nič prekvapiť a len sa do neho môžeme ponoriť a buď ho prijmeme, alebo sa nám to nepodarí a hneváme sa za stratení čas. Vrchol filmu som si nechal na koniec a to je pre mňa rozmýšľanie postáv o sebe a to na čo postavy prídu priamo ovplyvňuje ďalšie pokračovanie príbehu, čo sa teda vo veľa filmoch nestáva, aby sa postava zmenila tým, že sa zamyslí sama nad sebou. Film je o živote a má určite nejaký odkaz, ktorý môže byť pre každého iný. (27.10.2016)

Na mě to působí falešně, jakoby to bylo jen sestaveno podle klasických žánrových klišé a pak začleněno do exotického indického systému doručování obědů, čímž to má úspěch na světových festivalech jistý. Mělo to sice kouzelné momenty, ale zase jich nebylo tolik, aby to vystačilo na hodinu a tři čtvrtě. Feel good movie po indicku, proč ne? Jen bych si ho dal trochu kořenější. (30.12.2015)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Irrfan Khan je mým oblíbeným indickým hercem a třeba na "Inferno" jsem se víc těšil kvůli němu než Hanksovi. Ve filmu "Cizí oběd" mohl prezentovat svoje mistrovství. Ale film není jen o něm, je o skvělých postavách, krásné platonické romanci a pojetí, které je skoro ve stylu absurdního divadla. Za mě nádhera! (29.10.2016)

Cizí oběd je film o obyčejných lidech, kterým jeden omyl přinese vytržení z osamělého života. V jídlonosiči se neskrývají jen lahůdky vonící exotickým kořením, ale také čím dál delší dopisy, důvod k těšení se na další den. Snímek je důkaz, že i z malých věcí lze sestavit velký příběh, ve kterém hlavní roli hraje papír a kastrůlek a dva lidé, které náhoda svede dohromady a navzájem si život vychýlí trochu jiným směrem. Doporučuji tento film, pokud máte chuť na něco (ne)všedního, milého, uvěřitelného, na film, který je o lidech. A rozhodně se na něj nedívejte hladoví. Další kniha v mé knihovně bude asijská kuchařka. (11.02.2014)