Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti

Spousta fandů se obávalo obsazení Bena Afflecka, ale paradoxně on se nakonec ukázal jako na filmu to nejlepší. Jeho Bruce Wayne je nezajímavý a průměrný (což je v kontextu filmu ještě pochvala) a jeho Batman je docela našlapaný. Hora svalů, super hlas a styl boje, který chytlavě demonstruje sílu a maskuje Affleckovu neobratnost (a věk). Jeho pětiminutový souboj se Supermanem má grády, ale pak přijde zlom, který už tak primitivní scénář odpraví do největších hlubin demence (Martha!). Dění filmu je zkratkovité a jak plyne čas, rapidně narůstá hloupost filmu. Sousto, které si Snyderovi scénáristé ukousli, je příliš velké - zkrátka nelze začít od píky, uspokojivě objasnit motivace tří unikátních postav a ještě vše završit mega sjednocením. Z filmu se stal příšerný paskvil, který jen pramálo vypovídá o nějakém "úsvitu spravedlnosti". Všemu ještě Snyder nasadil korunu nezvládnutou technickou stránkou, kdy natáčí vše nepřehledně zblízka a ještě nepřehledněji to stříhá. 4/10 (24.03.2016)

Dva hoši (jako) malovaní, oba s pláštíky a snadno zapamatovatelným logem, PR je zkrátka PR, ať poletujete v Metropolis nebo Gothamu, ať je Lex Luthor váš bytostný nepřítel, nebo pouze konkurent na stejné příčce společenského a podnikatelského žebříčku, a ať se superhrdinou teprve v převleku stáváte, nebo se ze superhrdiny převlekem stáváte obyčejným nenápadným chlapíkem. Jestli je někdo přesným opakem cílové skupiny Úsvitu spravedlnosti, jsem to já. Z komiksů mám ráda Barbánka, Čtyřlístek, Asterixe a kocoura Garfielda. Obrázkové příběhy o hrdinných hrdinech bez bázně a hany, prakticky nezranitelných, chladných a s medvědí mimikou, mě minuly hodně širokým obloukem. Představitelé titulních hrdinů do svých rolí sedli (nepatřím k lidem, na nichž při spatření Bena Afflecka raší pupence), Lois je krásná, jak se na osudovou ženu sluší a patří, Wonder Woman byla přesně tak okouzlující, jak odpovídá jejímu popisu práce. Hudba dobrá, triky fajn, světla svítí, ostřikovače stříkají. Jen logika pláče, za to tedy spravedlivě hapruje u všech postav, takže z toho nikdo nevychází jako naprostý blbec. Je to nekonečně dlouhé, pro fanoušky (ať žánru či některého případně obou létajících superhrdinů) skvělá nabušená jízda, pro mě to byl dvě a půl hodiny trvající sentimentální výlet zpět do dětství, kdy jsem jednoho i druhého chlapíka s pláštíkem viděla prvně. (25.03.2016)

Stále to tam je. Snyder se s BvS profiluje podobně jako Ridley Scott - točí si filmy podle sebe a pro sebe, bez ohledu na hlavní tok řeky, kterému tak silně v těchto vodách dominuje Marvel se svým přímočarým, ale pro komiksem nepolíbeného diváka snadno pochopitelným, světem. Bez sebemenší znalosti DC univerza nemá člověk u téhle odkazy nabitého spektáklu žádnou šanci. A to je škoda, protože souboj dvou největších titánů má minimálně v první polovině našlápnuto hodně solidně, ale v posledních třiceti minutách skutek-utek a důkladné budování děje je nahrazeno spin-offem k Transformers, kde talentovaní herci pobíhají mezi zelenými prostěradly. Očekávání se přesto naplnila: Affleck je nejpřesvědčivějším Batmanem k dnešnímu datu, čímž možná až nechtěně zastiňuje zbytek obsazení. A to je například u vynikajícího Ironse více než naškodu. BvS nakonec ani zdaleka není filmem průměrným či vysloveně špatným. Je to čtvrtmiliardová atrakce od fanouška pro fanoušky, která, byť temnější jak brooklynské ghetto, má svou vizi jasnou. Pastelové barvy Walta Disneyho pomalu začínají blednout závistí. Ultimate: Konečně mohu s klidem dát plnou palbu. (25.03.2016)

Pre fandov najlepší sex ich života, pre náhodnych divákov ťažkotonážna nevstrebatelnosť. Nolanove ukotvenie Batmana v realite vystriedalo Snyderove rozprestrené komixové univerzum. Kvôli množstvu postáv a ešte väčšiemu množstvu ich motivácií by to potrebovalo kľudnejšie tempo a ešte dlhšiu stopáž. Napriek tomu veľký, vťahujúci zážitok, s povedomou hudbou z Man of Steel (po Batmanovych motívoch z Nolanovej trilógie ani stopy). V poslednej tretine nároky na pozornosť diváka poľavia a príde nerdovské finále. Super úvodné prepojenie s Man of Steel. Affleck v pohode. (23.03.2016)

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)