Žena v klietke

Po velmi dobrém Vzkazu v lahvi jsem se pustil do prvního příběhu detektivů Mørcka a Assada. A dostal jsem tedy o něco slabší norskou kávičku. Přitom eskapády a schopnosti zdejšího arcilotra jsou o fous uvěřitelnější než ty Antikristova džina v láhvi. Mørck a Assad  zase v pohodě, ale trochu ztrácím obdiv k jejich psychologickým profilům, holt Most je jen jeden a Sága Norénová měla mnohem přitažlivější složku.  O chlup lepší než Vraždy v Midsomaru, což je vlastně pořád pochvala, ale u této druhé návštěvy  už jsem poposedával. Třetí odkládám na neurčito a pro výstrahu si tu nechávám viset jen tři hvězdičky. (10.12.2021)

Žena v kleci byla první, ale já si ji nechal shodou náhod tak nějak na konec. Řeč je o knižní sérii dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena. Další tři (filmová) zastavení vůbec nebyla špatná (některá – Složka 64 – dokonce vynikající). Jsme tak na začátku fungování oddělení Q, které má za úkol třídit staré nevyřešené případy. Prostě papírování, o které nikdo zrovna nestojí. Možná nadšený muslimský asistent Assad. Naopak vůbec ne komisař Carl, který se po nevydařené akci (jeden kolega mrtvý, druhý ochrnutý) vrací k policejnímu sboru, ale na oddělení vražd je brzy. Úkol je jasný (třídit a uzavírat), ovšem Carl je tvrdohlavý polda, takže se mu hned první spis nepozdává: sympatická politička, která měla před pěti lety záhadně zmizet při plavbě na trajektu. Jelikož jsem dřív viděl zmiňovaná tři pokračování, aspoň nyní jsem se tak trochu dozvěděl, proč je sebedestruktivní a věčně nakrknutý komisař Nikolaj Lie Kaas místy takový idiot. Nesnesitelný vyšetřovatel přišel o kolegy, navíc ho tíží krachy v osobním životě. Co se případu týče, je možná škoda, že má divák náskok před vyšetřovateli. To, že o političce leccos víme, nás mírně připravuje o napětí a momenty překvapení. Vadí i trošku zjednodušené charaktery, víc bych toho třeba rád věděl o Assadovi nebo i záporákovi, proč se rozhodl páchat „zlo“ zrovna pět let. A ještě jedna věc je slabší, protože u severských kriminálek bývá alfou a omegou: působivější atmosféra. (28.06.2020)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Pokud je něco na tomto filmu k uzoufání, je to jeho neobyčejná koncentrace žánrových klišé, jejichž výčet by byl hodně dlouhý (za všechny budiž jmenováno již samotné schéma hlavních postav - máme zde drsného málomluvného chlapíka, který při neúspěšné akci přišel o parťáka, následně dostane nového kolegu, s nímž vytvoří hodně nesourodou dvojici - dřív by to byl černoch nebo žena, dnes je to Arab, postupně se ale oba sblíží, mj. proto, že jim pořád hází klacky pod nohy jejich debilní šéf, kvůli němuž jsou nakonec nuceni pátrat na vlastní pěst... bože, v kolika filmech jsme toto už viděli?). Na druhou stranu je to natočeno velice obstojně, díky napínavému ději jsem místy skoro nedýchal, a ústřední dvojici detektivů jsem shledal velmi sympatickou (především Fares Fares je pro mě velmi příjemný objev - ten sympatický nosáč mě hrozně bavil). V logice děje by se jistě šlo více rýpat - za sebe nemám například problém přiznat, že jsem moc nepobral motivaci pachatale, a podobných zmatených momentů by se tam našlo víc - ale to mi přijde tak nějak zbytečné. Pokud člověk spadá do cílovky, jíž jsou všichni fandové severských detektivek a obecně napínavých temných thrillerů, film by si měl užít, citlivější jedinci by se naopak měli filmu spíše vyhnout (scénu s trháním vlastních zubů budu z hlavy dostávat hodně dlouho) - ten film místy graduje tak intenzivním způsobem, že jsem jeho sledování shledal téměř nesnesitelným. V kombinaci se zmíněnými klišé by to asi měl být důvod, proč film hodnotit spíše třemi hvězdami, ale pro mou afinitu k filmům od Aerofilms musím ještě jednu hvězdu přihodit. A jsem hodně zvědavý na ZABIJÁKY, na které jdu za dva dny. (11.05.2015)

Přemýšlím, kde asi udělali soudruzi z Dánska největší chybu. V hereckém obsazení to asi nebude. Nikolaj, který si trošku podobnou roli střihnul třeba v Morke je spolu se svým kolegou celkem přesvědčivý. Ostatní, ale už zdaleka ne. Hlavně velká spousta klišé a potom scénář, který se na konci proměnil spíše s v seriálovou Kobru 11. Naprosto se vším všudy, až na Simira, ten chyběl. (05.06.2014)