Svět na houpačce

Přímo maniodepresivní podívaná. Skvělý Ruffalo to uhrál bravurně, takže se na tu průměrnou pseudoromantickou slátaninu dá i podívat, ale přiznejme si, koho by bavilo vidět opakovaně příběh o maniodeprasivním magorovi? Leda by to byl Hulk, ale to je jiná kategorie - zábavnější a ve všech směrech příjemnější, navzdory absurditě komiksového universa. (14.08.2018)

Zaujímavý film o mužovi s BAP (bipolárna afektívna porucha), ktorý sa po totálnom úpadku snaží dostať spať do role otca a po odchode emancipovanej manželky na študijné "výjazdy" sa musí postarať o ich dve inteligentné dcéry. V podstate jednoduchý dejový rámec, ale tá podstata filmu ma dostala. Aj keď to malo zopár slabších fáz, ale vynikajúci Mark Ruffalo dodal dokonca aj tým fázam zmysel. Filmy o ľuďoch s duševnými poruchami ma väčšinou dokážu osloviť, a Inifinitely Polar Bear nebol výnimkou. Takže ako celok dosť dobré, aj keď by som uvítal trochu viac zlomov v deji. Niektoré veci boli pre mňa takpovediac nepochopiteľné - teda najmä z pohľadu Maggie. Jasne, že chce pre svoje deti to najlepšie, ale za cenu vlastnej neprítomnosti a nedostatku morálnej podpory pre vlastné deti? No neviem... (25.01.2016)

Oslovilo velice! Ovšem - tohle je téma, které tne do úzké cílové skupiny (alespoň doufám), nedovedu si představit, že by oslovil studenta nebo single třicátnici :) Mark Ruffalo je starostlivý tatínek dvou dcer, trpící ovšem dlouholetou, diagnostikovanou maniodepresivitou. Sličná matka a manželka studuje mimo město ve snaze mít po vysoké větší šanci na slušnou práci a vybřednutí z sociální nouze, kterou i tak udržují jen s pomocí manželovy majetné babičky, a domů jezdí jednou za dva týdny na víkend. Život této trojice (a zřídkavé čtveřice) tak rozhodně není naplněním standardní šablony a často není jednoduchý pro nikoho ze zúčastněných.... Přesto nebo právě proto je to film milý, nenápadný, laskavý - pokud jste labilní čtyřicátník - rodič v krizi středního věku... (14.01.2016)

Nepřišlo mi, že by to herci zahráli příliš přesvědčivě. Holky tam neustále jen křičeli na svého otce, Mark Ruffalo byl na celém filmu asi to nejlepší. Zoe Saldana, tam neměla dostatek prostoru, aby ukázala, jak skvělá herečka, což je škoda. Příběh je nudný, ničím nezaujme, snad jen začátek opravdu za něco stojí, ale jinak je dej slabý. (18.06.2016)

Vypukne při dlouhodobém extrémním stresu, projevuje se nečekanými změnami nálad (Proč nepřivedete kamarády k nám?), výbušností, zrychlenými pochody (Vezmi to po Wilbur Cross Parkway! Stromy jsou tam dvakrát zelenější.), sníženou potřebou spánku (ideální pro šití sukně pro malou tanečnici flamenca soutěže talentů), nebo tím, že nemocný důležité informace oznamuje jen tak mimochodem (Holky, na pár hodin si odskočím ven. Dobře se prospěte. x Co se stalo s Valiantem? - Já ti to neříkal? Shořel.). Dle mého nedoceněný Mark Ruffalo má maniodepresivní psychózu (jeho, zatím, nominace na Zlatý glóbus je na místě – jen letos má sakra konkurenci: DiCaprio, Redmayne). Velmi rád schraňuje staré věci, má milující manželku a dvě dospívající dcery. A právě prodělal docela těžký záchvat. Návrat do rodinné pohody bude obtížný, urychlí ho ovšem manželčina touha po lepším vzdělání, tudíž se hlavnímu hrdinovi naskytne zajímavá příležitost být s dcerkami sám. Nejde tady ani tak o příběh, který si to příliš nekomplikuje, ale o humorné/dramatické situace, které tvůrci předkládají. Ve výsledku tu tak máme takový ten feel-good kousek, kterému se dá vytknout jen máloco. (10.01.2016)