Spider-Man: Návrat domov

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy comicsový film 1) byl tak zábavný, 2) měl tak dobrého záporáka. ad 1) Comicsové filmy mohou být napínavé, dramatické, ale čistou zábavu, ve smyslu nadhledu a humoru, jsem v takové koncentraci již delší dobu postrádal. Píšou to tu asi všichni, nový Spider-man funguje nejlépe v humorných scénkách ze střední školy, akční scény jsou až na druhé koleji. (A za mě, ta poslední s neviditelným letadlem, byla ta nejvíc nepřehledná a zmatečná akční scéna, co pamatuji.) Ad 2) Četl jsem to už kdysi jako komentář k Bayově Skále - kvality akčního filmu se odvíjí od záporáka. Proto byla tak super Skála nebo Nebezpečná rychlost. A na druhou stranu, kdo si dnes vzpomene, jaký byl záporák v Ant-Manovi nebo Thorovi 2? Michael Keaton je perfektní a jeho postava je sice záporák, ale stejně jako pro generála Hummela pro ni mám jisté pochopení. Netuším, jestli jak hodlá Marvel se Spider-manem pokračovat, ale takto za mě ano. Určitě Spider-maní TOP3. (25.07.2017)

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Kdyby režisér Jon Watts uvedl tento v pořadí již asi desátý pavoučí reboot s názvem Spider-Boy: Recycling, ehm, pardon, Spider-Man: Homecoming na nějaké mezinárodní konferenci o klonování, dostalo by se mu potlesku vestoje, jelikož zde až na pár drobností máme co dočinění s takřka identickou kopií předcházejícího dílu série. V prostoduchém marvelovském světě je sice originalita považována za velké tabu, ale zdá se, že neustálá recyklace dané látky už začíná mírně iritovat i nenáročné komiksové diváky, jak také dokládá následující výkřik ze zadních řad kinosálu. Doslovně cituji: "Ty vole, voni tam snad pustili amajzing." Nebývalá příběhová plytkost, abnormálně hloupé chování postav či neskutečně primitivní dialogy už jsou v superhrdinském vesmíru považovány za nezbytný standard, ale Spider-Man: Homecoming vše dovádí do krajnosti, k čemuž bezpochyby přispělo rozhodnutí scénáristů o vytvoření pubertálního pavouka - Toma Hollanda, čímž snímek bez problému osloví i prepubertální publikum, které má koneckonců k marvelovským bezduchým výplachům po intelektuální stránce asi nejblíže. Odpad! (04.07.2017)

Tenhle comicsový filmový vesmír (smlouvy, rivalita, Marvel, Sony ad.) jde krapet mimo mě, zajímá mě výsledný produkt a musím říct, že s tímhle kouskem jsem spokojený. Tvůrci mají k dispozici mnohem zajímavější pole působnosti než třeba v případě „prvotiny“ s Tobeym Maguirem. Nepotřebujeme znovu vidět pavoučí kousnutí, nepotřebujeme bulet nad smrtí strýčka. Prostě nastupujeme do rozjetého vlaku. Náš hrdina balí největší kočku na škole, tvůrci umně využívají marvelovského filmového světa a baví třeba trháním trajektu. Ač tedy akce má kolísavou kvalitu, to si zase musíme přiznat. A Spidey tak trochu nezodpovědně ničí cizí majetek. Nicméně tak trochu platí to, co jsem vnímal u předchozího Amazing. Že mě snad i víc bavilo tokání mezi Peterem Parkerem a šprtkou Gwen než samotná comicsová linie, tady to místy bylo podobné. Tom Holland každopádně moc fajn, pojetí legendárního kamaráda ze sousedství mu sedí dokonale. A z jeho setkání s padouchem (v obou případech bez kostýmů) lehce mrazí. Nepotřebuju to vidět znovu, ale čtyři hvězdy dám. PS: 15 minut bych šoupnul pryč. (13.09.2017)

V rámci dovzdělávání světa Marvelu jsem si dal toto a tvrdě jsem padl na hubu. Ukázalo se, že Spider-Man po upgradu Supermana je moje nejneoblíběnjší komiksová postava ze všech komiks světů. Tady mě vysloveně sral, tak uřvanej idiot co nic neuměl, ale do všeho se montoval to bylo fakt úmorný. Nejlepší akci obstaral IM při zachráně lodi, fandil jsem Vulturovi co to jen šlo. Ne opravdu, pubertální superhrdinové nejsou pro mě. (12.05.2019)