Spider-Man: Návrat domov

Oukej, tak jsem si to nechala rozležet hlavou. Nejenže se mi moc nelíbil ten film, který extrémně spoléhá na to, že je divák obeznámen s veškerým mýtusem kolem, že si sám pro sebe nechává jenom sérii (občas celkem dobrých, uznávám) džouků a extrémně nemotivovaného záporáka, který je mnohem děsivější, když je jenom Michael Keaton (ale pořád bezdůvodně). Oblouk emocionálního poučení o rodině a zodpovědnosti je na úrovni dějového oblouku jedné epizody Kroku za krokem a čím víc člověk přemýšlí nad tím, jestli tam něco dává smysl, tím míň tam cokoliv dává smysl. Ale hlavně jsem taky dospěla k závěru, že asi nemám ráda Spider-Mana jako postavu/hrdinu. Ten permanentně excited a over-emotional klučina s neustálou potřebou komentovat svůj každý krok a uvědomující si nula zodpovědnosti za věci, co dělá a způsobuje (protože velká spousta toho je pro smích diváků v kině, ale proč by se tak chovala postava v rámci svého světa?), mi asi po deseti minutách začal lézt na nervy a už se potom nevykoupil. Teta May by měla být v titulcích uvedená vyloženě jako MILF, protože jak se vždycky a chová a je oblečená, tak mě vyloženě překvapila, že se jim tam někam někde nevešel alespoň jeden lap dance. A taky mi hodně, hodně začíná vadit RDJ a jeho provedení pana Starka. Už se vyloženě omezuje na to mluvit tak rychle a tak bez výrazu, jak to jenom jde, a taky mi přijde, že tak polovinu všech věcí dělá jenom proto, aby to vypadalo cool, a ne že by mu na tom doopravdy záleželo, takže proč by mi na něm vůbec mělo záležet? Bohužel jsou DC, nebo kdokoliv jiný, neschopni vytvořil Marvelu funkčního konkurenta v tom novém trendu nesmyslně drahých primárně (a pouze!) zábavných filmů mimikujících "realistický" svět natolik, aby vytvořili zdání, že v nich není vše vyrobeno z papíru. A tak mám dojem, že MCU, které bylo zpočátku slibovalo, že bude zábavné a svěží, postupně vyhnívá zevnitř, protože jeho filmaře nic nenutí být invenční, místo toho jsou jenom čím dál víc sebereferenční a vyprázdnění na všech špatných místech. Pořád si stojím za tím, že jediný film z celé série, který nevypadá jako režírovaný účetními roboty, je Winter Soldier. A možná trošku první Avengers, ze zpětného pohledu, ale to jenom proto, že ty ostatní beztvárné filmy včetně Homecoming v mých očích neustále snižují laťku. (31.10.2017)

Dlouhá léta mě dost štvalo, že se točí nové a nové adaptace Spider-Mana, ale na tohohle jsem slyšel jen skoro samou chválu, tak jsem sám sebe překecal. Vtipné je to dost, akce byla záživná, ale nemůžu si pomoct, i já, který jsem viděl jen Raimiho snímky, se pořád nemůžu zbavit pocitu, že co se týče pavoučího muže, je to stále variace téhož. (30.11.2017)

Zhruba to, co čekáte. Spidey je přízemní comicsovkou, která se snaží vecpat do žánru teenagerské komedie, bohužel tak ale činí trochu neohrabaně. Stopáž se vlastně dělí na oddechové superhrdinské blbnutí a klasický romcom o středoškolském loserovi, takže dostáváte dva filmy sešroubované do jednoho. Trpí tím hlavně tempo, které na těch 133 minut vážně není závratné. Jakmile se ale film (asi v půlce) dostane do Washingtonu, začne konečně šlapat a finále má několik vyložených highlightů. Bohužel mezi ně nepatří akce, která strhne jen výjimečně (nic na úrovni metra ze Spider-Mana 2 se prostě neurodí). Všechno tak musí odtáhnout Holland s Keatonem, kteří se obratně vyhýbají průšvihům minulé série a dělají z „Návratu domů“ hodně solidní žánrovku. Musíte na ní do kina? Žádná povinnost to rozhodně není. Pořád jsem se totiž nezbavil pocitu, že to celé mohlo být ještě dramatičtější, dojemnější a hlavně proboha kratší! (01.07.2017)

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou. (01.10.2017)