Spider-Man: Návrat domov

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Po třech failech (Spider-Man 3, Amazing Spider-Man 1 a 2) konečně zase pořádný pavoučí nátěr, který je zábavný, vtipný, nápaditý a v tom nejlepším smyslu slova "odpočinkový". Napojení na Avengers universum funguje bezchybně a záporák Michaela Keatona je přímo vynikající (skvěle napsaný a ještě lépe zahraný). 80 % (13.07.2017)

Kdyby režisér Jon Watts uvedl tento v pořadí již asi desátý pavoučí reboot s názvem Spider-Boy: Recycling, ehm, pardon, Spider-Man: Homecoming na nějaké mezinárodní konferenci o klonování, dostalo by se mu potlesku vestoje, jelikož zde až na pár drobností máme co dočinění s takřka identickou kopií předcházejícího dílu série. V prostoduchém marvelovském světě je sice originalita považována za velké tabu, ale zdá se, že neustálá recyklace dané látky už začíná mírně iritovat i nenáročné komiksové diváky, jak také dokládá následující výkřik ze zadních řad kinosálu. Doslovně cituji: "Ty vole, voni tam snad pustili amajzing." Nebývalá příběhová plytkost, abnormálně hloupé chování postav či neskutečně primitivní dialogy už jsou v superhrdinském vesmíru považovány za nezbytný standard, ale Spider-Man: Homecoming vše dovádí do krajnosti, k čemuž bezpochyby přispělo rozhodnutí scénáristů o vytvoření pubertálního pavouka - Toma Hollanda, čímž snímek bez problému osloví i prepubertální publikum, které má koneckonců k marvelovským bezduchým výplachům po intelektuální stránce asi nejblíže. Odpad! (04.07.2017)

Hlavní cíl, který si před sebe tvůrci vytyčili, jim vyšel jen napůl. Dopředu avizované propojení superhrdinské velkoleposti s obyčejným středoškolským dobrodružstvím totiž doplácí na chvíle, kdy jim to vedle sebe příliš nesluší a nejednou do sebe hlasitě narazí. Teenagerská linka je totiž k té čistě marvelovské (události z Avengers nebo Občanské války se těží snad víc než na dřeň) šita zbytečně horkou jehlou a výsledné dojmy tak překvapivě musí tahat nahoru až sám Tony Stark v nepřekvapivě parádním Downeyho podání. Tom Holland si kostým užívá do poslední hlášky a snaží se být onou moderní verzí Spideyho, ale i když jsem byl po jeho představení optimistou, zatím si mě na svou stranu získává jen velmi opatrně. K pavoukovi má sice podobně blízko jako kdysi Tobey Maguire, ale vzpomínky na Garfielda a vůbec na celého Amazing Spider-mana ve mně zůstávají příliš intenzivní a pozitivní, než abych nový restart přijal za svůj takhle rychle. 70% a naděje, že když se potřetí vstupuje do stejné řeky, nebude se z ní tentokrát zbaběle couvat. (26.10.2017)

Zhruba to, co čekáte. Spidey je přízemní comicsovkou, která se snaží vecpat do žánru teenagerské komedie, bohužel tak ale činí trochu neohrabaně. Stopáž se vlastně dělí na oddechové superhrdinské blbnutí a klasický romcom o středoškolském loserovi, takže dostáváte dva filmy sešroubované do jednoho. Trpí tím hlavně tempo, které na těch 133 minut vážně není závratné. Jakmile se ale film (asi v půlce) dostane do Washingtonu, začne konečně šlapat a finále má několik vyložených highlightů. Bohužel mezi ně nepatří akce, která strhne jen výjimečně (nic na úrovni metra ze Spider-Mana 2 se prostě neurodí). Všechno tak musí odtáhnout Holland s Keatonem, kteří se obratně vyhýbají průšvihům minulé série a dělají z „Návratu domů“ hodně solidní žánrovku. Musíte na ní do kina? Žádná povinnost to rozhodně není. Pořád jsem se totiž nezbavil pocitu, že to celé mohlo být ještě dramatičtější, dojemnější a hlavně proboha kratší! (01.07.2017)