Veľký balík peňazí

Dobrodružná odysea advokáta Sasu Jovinea s thrillerovými prvkami, ako pridanou hodnotou extra naviac, odohrávajúcou sa kdesi na Apeninskom polostrove; pričom čo sa zase pre zmenu konkrétne týkalo takej práce vedeckého tímu, tak práve tá začala akosi i čoraz viacej pripomínať "družicový" charakter; skrátka, vedci sa s touto zložkou náramne kvalitne vyhrali, keďže ju postupne vynášali i o ďalšie [pod]telesá, z čoho sa následne vytvárala naprosto pestrá zmes konštelácií na obežnej dráhe, ktorú rozhodne neradno len tak podceňovať → predstavte si azda úplne neobyčajne sympatického a naivného chlapíka, ktorý bol zrazu vhodený do akéhosi nebezpečného víru poveternostných podmienok, kedy sa mu tým pádom celkom zmenila doterajšia zamračená existencia, ktorá ho v podstate vytrhla zo zaužívaného stereotypu, aby povedzme zažil turbulentný príbeh, naplnený nevídanými vetrami. • Talianskeho "meteorológa" v podobe - Sergia Corbucciho, mám zafixovaného, ako nejakého tvorcu zaprášených „spaghetti westernov,” keď musím vzápätí skonštatovať, že ma tentoraz veľmi príjemne prekvapil svojou širokou paletou meteorologických prístrojov, ako by sa vlastne dala sprostredkovať táto nová predpoveď, ktorá bola i pomerne dosť často premenlivo naladená, kedy sa neustále menil tlak vzduchu s vyššími hodnotami na nižšie, a znovu naopak, čo diváka privádzalo do hotovej extázy, ako sa napokon skončia tieto extrémy v počasí s nejasným výhľadom na ďalšie dni. • A predstaviteľ ústredného protagonistu v podaní Nina Manfrediho, si nielenže na smažených sépiových špagetách obzvláštne "pochutnal," ktorá mimochodom určite patrila i k najlegendárnejšej scéne v rámci tohto celku, ale zároveň bola podobne nefalšovaná radosť sledovať stále prítomnú legendu talianskej kinematografie, ako si tu vskutku predvádzala svoj ďalší herecký koncert: par excellence! → kolega, Tognazzi, mal oveľa menej hereckého priestoru, no i napriek tomu predsa niečo predviedol zo svojho klasického repertoáru. • Originálny názov titulu by sa dal skoršie preložiť, ako ÚPLATOK, ktorý podľa mňa omnoho údernejšie zachytil hlavnú podstatu myšlienky daného filmu, ako napríklad Veľký balík peňazí, keďže sa pojednávalo najmä o korupcii, ktorá bola zasiatou do talianskej spoločnosti nielen na konci LXX. rokov, XX. storočia, nieto o tom hovoriť ešte v súčasnosti, keď sa medzičasom rozšírila, ako nejaká epidémia gigantických rozmerov. (10.07.2024)

Saso a Julie byli oba velcí sympaťáci a to jiskření mezi nimi mě moc bavilo.Taková pravá chuť Itálie, dalo by se říct. Škoda, že nedostali ještě více společného prostoru. Co se týká Sasova nejnovějšího případu, ten se hned zpočátku dobře rozjel, po nějaké době mě ale to množství postav, které po něm šly a snažily se jeho pátrání narušit, začalo poněkud unavovat a ztrácela jsem se v nich. (18.07.2024)

Corbucci točí zábavné filmy, vážné zábavné, není to žádné velké umění, ale to někdy prostě není nutné - bych nevěřil, že komedie (a díky lehkovážnému advokátovi Sasovi Nina Manfrediho, toho hláškujícího ďábla, je tenhle film skutečně komedie) může být až tak drsná (co do počtu úmrtí). Nebýt toho společenskokritického závěru (spoiler že se díky srůstání světa politiky se světem zločinu dnes nelze domoci spravedlnosti spoiler), který by se spíše hodil do serióznějšího filmu, bylo by to dnes za plný počet. Jo, a abych nezapomněl, pokud někdo považuje za top mučící scénu tu ze zubařského křesla z Maratónce, tak já nikdy nezapomenu na scénu se špagetami (jejich konzumace už pro mě asi nikdy nebude tak "nevinnou"). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 80 % (20.07.2024)

Další z mnoha italských pokusů podívat se na problematiku mafiánů z tak trochu smutno veselejšího pohledu. Ono v těch lidech je to trauma z mafie zakořeněné velmi - jde o něco, s čím se nedá nic udělat, a že tady nějaké pokusy byly, jít mafii na ruku taky ke klidu nevede, a rozhodně už ani to na ruku jí nejít. Takže jste v kleštích, kde máte na výběr jen jít ze sraček do sraček. Nebo se pokusit si z toho udělat srandu. Jako to občas mají Češi sice ne v kinematografii, tam se skutečné politické satiry bojí, ale v současné době aspoň na sociálních sítích nebo ve vtipech. Což je i v závěru tohoto filmu - povídají si o tom vrabci na střeše, ale aféry se zametají pod koberec. Inu, jako u nás. K filmu samotnému - nemám moc rád ten mustr pitomečka, který sice není úplně blbý, ale je do něčeho vtažen a chová se jako slon v porcelánu. Nedávno se mi takhle moc nelíbil Mastroianni jako kulhající muzikant, okolo kterého padají z oken mrtvoly, a ani Nino Manfredi mne nepřesvědčil, aby se mi tento subžánr líbil. Ugo Tognazzi tady žel nemá jako komisař moc co hrát, přitom jeho postava mi přišla nejzajímavější. Výlet po několika italských městech možná šlo rovněž využít lépe. Ale zase je pravda, že některé hlášky, dialogy, odpovědi mě pobavily. Jinak v určitou chvíli už se mi postavy pletly, ale nakonec jsem pochopil, že ten starý pán v sekretariátu jednoho mafiána je otec té paní z kostela a její nemanželský syn byl ten zavražděný - což vlastně pak svádí k jakési představě podivného ne-incestu, ale co už. (13.08.2024)

Moc se to zamotalo. Protože začátek má našlápnuto, hned ten první dialog Sasy a jeho Julie stojí za to, stejně tak když pan doktor přichází do své "kanceláře" řešit každodenní kšeftíky. Jenomže pak mrtvých přibývá, jeden mafián je navíc, otravné dvojče, a hodně se to rozmělní. Skvělý dabing Miroslava Moravce, jemuž sekundují mistři mikrofonu Brabec, Řanda, Stašová, Bohdalová, Holý, Langmiler... (04.05.2018)