V hlave

Celkem pěkně animačně zvládnutá a poměrně zajímavá taškařice. Nejvíce vtipné mi připadaly konfrontace více myslí. Kupříkladu táta vs. máma, apod. V Rileyině mysli byla na můj vkus celkem nuda. Tedy nuda z toho pohledu, že se nebylo čemu smát. Děj jako takový určitý spád měl a celkem jsem se těšil, s čím za chvíli tvůrci přijdou. Do pětice emocí bych si netroufal řadit znechucení. To je dle mého úsudku je to značně druhořadý pocit ve srovnání se zbylými čtyřmi. V pohádce stejně nedostával téměř žádný prostor. Jinak se jedná o nápad opravdu velice originální. Těžko říct, jak to celé bude vnímat mladší publikum. Přeci jen spousta věcí pro ně nemusí být až tolik vstřebatelných. Za sebe bych to viděl na takové pěknější 3 hvězdy. Cosi do sebe to rozhodně mělo. Jen mi tam opravdu žalostně scházel nějaký humor. Červené tlačítko "puberta" slibuje pokračování. Tak uvidíme... Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky tatanapope. (31.10.2015)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

Pekné, naozaj veľmi pekné spracovanie a mimoriadne originálne nápady, ako ku príkladu odstraňovanie nepotrebných spomienok, alebo návšteva podvedomia a tak ďalej - tých origo nápadov je skutočne veľká kopa a musím fakt pochváliť celý koncept riadenia emócií, skvelý námet. Bohužiaľ sa mi nepáčilo akým spôsobom sa nakoniec Radosť a Smútok dostali do veliteľstva, keďže sa celý čas k nemu snažili docválať v podstate logickou cestou a ku koncu sa mi zdalo, že už tvorcovia nevedeli ako ich poslať "domov", tak spravili to čo spravili. Ale veď okej, je to animák. A navyše animák s pomerne dojímavým koncom. Super, moc roztomilé. (22.12.2015)

Eufória z pozerania kreslenej animovanej rozprávky o krkolomných cestách mysle. Smútok súzniaci s konceptom postupného búrania krásnych ostrovov, ktoré  sa v hlave vytvorili počas prvých rokov života. Hnev nad pečlivo budovaným napätím, ktoré je vlastne celé falošné, pretože zvrátiteľné v priebehu milisekundy na updatovaný bohatší raj v hlave.  Strach z komerčného úspechu lacno skonštruovaného scenára, logicky predpovedajúceho trend podobne nenáročných farebných povrchov, tváriacich sa na myšlienkovo premakané  artové kusy pre deti aj rodičov. Nechutenstvo sa nedostavilo, ale to je na viac, než na lepší priemer, málo. (07.01.2022)

To čo tu napíšem vyznie možno dosť kriticky, takže hneď na začiatok pre istotu poviem, že je to strašne super, treba to vidieť a dávam tomu 5*. S Inside out mám však aj napriek tomu trochu problém. Namlsaný skvelou kampaňou a nadšenými ohlasmi som čakal predsa len viac. Tak úžasný námet a hlavne celý koncept sľuboval niečo oveľa lepšie po stránke humoru, emócií aj presahu. Verím tomu, že napr. Brad Bird by z toho spravil najlepší Hollywoodsky animák všetkých čias. Celý film je až príliš opatrný a bojí sa pritlačiť ešte viac na pílu a je to škoda. Emočne všetko funguje parádne ale nikdy to nepoloží do kolien na úrovni Ratatouille , tretieho Toy Story alebo intra k Up. Humor je veľmi vtipný ale až na pár prípadov som nemal problém sa po podarenom gagu nadýchnuť. A hlavne celý čas bolo z toho cítiť nevyužitý OBROVSKÝ potenciál. Aj napriek tomu je to celé veľmi originálne, svižné, vtipné, dojímavé, občas depresívne a hlavne strašne chytľavé. Okamžite chcem vidieť veľa pokračovaní v štýle Linklaterovej Before...trilógie, spin offov alebo kľudne aj celý seriál. Animák roku ale najlepšia tohtoročná rozprávka je pre mňa stále Popoluška. 9/10 (21.08.2015)