Hlava plná metalu

Príbeh zo života jednej obyčajnej rodiny, kde všetci mali v srdci veľkú bolesť. Here som tak nejak nevedela prísť na chuť, naopak rodičia veľkí sympaťáci. Akonáhle sa veci dali do pohybu, začalo ma to aj viac baviť, no a keď sa tam objavili tí traja mladíci a rozbalili to spolu s Herou na tej dedinskej oslave, to bola iná sila. Film zvláštny, ale niektoré scény vo filme boli naozaj fantastické, úplný záver výborný. (03.11.2014)

Výborný snímek z nehostinných a mrazivých Islandských plání. I když samotnému metalu se zde nedostane až tolik prostoru, jak jsem myslela, tento žánr nás provází celým snímkem a můžeme v něm zaslechnout několik opravdových pecek. Já si tu svou našla v Megadethu - Symphony of Destruction. Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir svou roli zvládla skvěle. Měla jsem dojem, jakoby v průběhu děje zkrásněla:) Ze začátku mi připadala zajímavá, asi uprostřed jsem si říkala, že je moc hezká a nakonec mi připadala moc krásná. Scéna, kde nahrává kdesi ve skladišti svou skladbu, je fakt síla. Hlavně to ze sebe všechno vyřvat, to často pomůže nejvíce. Příběh Hery je trochu podobný mému. Také jsem měla bratra, který miloval metal, byl to ten nejlepší bratr na světě. A zůstalo po něm tolik triček, cédéček a vzpomínek... Vlastní rukou to udělal a já si budu stále vyčítat, jestli jsem to tehdy mohla nějak zastavit, pomoct mu. Ale asi jsem byla příliš malá na to, abych vůbec tušila, nebo věděla, co se děje. A také díky němu jsem začala postupně tíhnout k tomuto žánru a spoustě podžánrů. Island bude svou kinematografií vždy velmi specifický a temný. A to mi vyhovuje. (06.12.2015)

Malá Hera vzhlížela ke svému bratrovi jako k vlasatému rockovému bohu, který se osvobodil jinak, než by býval chtěl. Velká Hera shledala metal prostorem, kde jejich sourozenectví a spojenectví mohlo pokračovat a kde jí a s ním bylo fajn a když je v něčem fajn, tak se z cesty stane cíl a Hera to chtěla za sebe i za bratra někam povýšit. Neučesaně, nelíbivě, ale joooooaaaauuuííí. (04.09.2015)

Neobyčajný, svojim spôsobom zvláštny snímok. Po dramatickej stránke typicky severské, emotívne a s hlbokou myšlienkou. Hera sa po smrti svojho brata ocitne akoby v inom živote, podstatne smutnejšom, depresívnejšom a hlavne v takom, ktorý nikto nechápe. Skúša všetko možné, ale nič nepomáha. Iba hudba ju dokáže z tohto sveta vymaniť, len vtedy je sama sebou a ako tak pri zmysloch. Celý snímok je obohatený výbornou muzikou, ktorá graduje pekným záverom s odkazom, že niekedy môže pomôcť aj obyčajné slovo a niekto kto si ho vypočuje. A hudba celú tú náročnú cestu uľahčí. 75/100 (04.09.2014)

Tak vývoj hlavní postavy je všelijaký, někdy podivný a často se mi na mysl přikrádalo slovo klišé, hlavně v souvislosti samozřejmě s muzikou. Stále jsem si říkal, že trauma, kterým si prošla, s tím, že žije tam, kde žije, tedy v Islandské pustině, je samo o sobě vzkličující. Tedy.. její chování a rozhodování beru jako určitý druh šílenství. A když nebudete příliš kritičtí, s tou podmínkou, že se trochu vyznáte v metalu, dostane se vám celkem milého filmečku... Občas je to trapné, občas k pousmání, občas k zasmání, sem tam i k zamyšlení, ale je to docela vyvážené, takže jsem nedostal chuť to nedokoukat. Herečka, hrající hlavní roli, mi přišla strašně sympatická. Navíc...holka, co poslouchá heavy metal... no paráda! A časem zašla ještě dál.. No, eště větší paráda!!! Nicméně, black metal zde ´´zobrazený´´ je potřeba brát trochu s nadhledem. Trochu víc s nadhledem. Ale na to jsem si už zvykl, že undergroundová muzika ve filmech vždycky působí nepatřičně nebo zkrátka k pousmání. Ta podstata věci tam nikdy není pořádně nastíněná a dostává se vám jen klišé a zažitý stereotypy. Ve všem, co se toho týká. (21.10.2014)