Phar Lap

Phar Lap nám krásným a dojemným způsobem ukazuje, že chceme-li něco dokázat anebo být v něčem nejlepší, musíme to cítit v srdci. Musí nám srdce hořet velkým plamenem. Takovým, že se sami musíme bát, že být ten plamen ještě větší, může nám srdce z celé té touhy po vítězství puknout. I když jsem člověk, kterému je vše okolo koní hodně vzdáleno, tento film člověka přinutí vidět koně nejen jako zvíře, nýbrž jako zvíře s duší a někdy i velkým srdcem... PS: Jak byl tento film nádherný, úplně jsem zapomněl na to špinavé, co se ve sportovním světě děje. Sázky, ovlivňování, zastrašování, změny pravidel apod. Každý, kdo se o sport trochu zajímá moc dobře ví, co tím myslím. Dál to rozebírat nechci. (06.12.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,878,404║Tržby Celosvetovo $10,500,000║ Pekne spomalené zábery pri dostihoch sledujúce cval koňa, nejaké to napätie s tým späté urobia peknú atmosféru, škoda že okolo toho je nastavaný dosť rozvláčny dej a taktiež že výzor filmu vyznie skoro televízne, lebo mohlo to mať v konečnom výsledku na viac, svojou priemernou úrovňou dosť zhodné z tématicky podobným Dreamer: Inspired by a True Story / Snílek. /60%/ (13.06.2009)

Outsider, který se dostal na vrchol a všechny posadil na zadek. Nejedná se o Rockyho ale o oře jménem Phar Lap. Popravdě nejsou sportovní filmy můj šálek kávy a nezaujali mě ani klasiky jako "Ohnivé vozy" ale nejendá se o špatný film a pokud nemáte nic proti žánrově podobným snímkům a při pomyšlení na koně vás jako první nenapadne salám, mohl by se vám "Phar Lap" líbit více než mně. (03.06.2011)

Tak jsem si po letech zase "oprášil" dojmy z mého v mládí velice oblíbeného filmu a musím říci, že tento film i po letech neztratil nic ze své působivosti, ba právě naopak. Skutečný příběh o dostihové legendě Phar Lapovi - koni s ohromým srdcem (jak jeho bojovností, tak i fyzickou velikostí), jehož dostihové úspěchy v té době sledovala celá Australie i Nový Zéland. Je veřejným tajemstvím, že v době trvání nejslavnějšího australského dostihu Melbourne Cup se víceméně "zastaví život" v celé Australii a průběh dostihu je to momentálně nejdůležitější. Ale tento film nemapuje pouze osudy této koňské legendy, ale velice výstižně i osudy a vlastnosti "lidí okolo". Těch, kteří dostihové (nejenom) koně milují a obětují jim mnoho je naštěstí pořád dost, jinak už bychom tato zvířata možná neznali ani ze ZOO. Kromě nich je samozřejmě také velké množství koňských fanoušků, kteří koně "milují" také pokud jim z toho něco kápne a bohužel jsou také ti, kteří jsou schopni opravdu všeho, pokud by jim cokoliv kazilo jejich úmysly a záměry, vždyť o peníze jde vždy až v první řadě (a neplatí to zdaleka jen v této oblasti). A i o tom všem výstižně vypráví tento film. Od životního příběhu Phar Lapa už uplynulo skoro celé století, později přišly i další významné koňské dostihové legendy, jejichž příběhy byly zfilmovány (namátkou "Secretariat", "Seabiscuit", "Ruffian" atd.). U mne v oblibě (těsně o koňskou hlavu) asi vede "Seabiscuit", ale všechny výše zmiňované jsou velice dobré a "dostihovou realitu" (nejenom) mapují hodně věrohodně. Malý dostihový dodatek : je to přesně týden co "náš" dostihový kůň Nagano Gold (jak výstižné jméno pro našeho fanouška) dosáhnul vynikajícího mezinárodního úspěchu, který měl mimořádný ohlas v celém dostihovém světě (napříč kontinenty). Pevně věřím, že to nebyl zdaleka jeho mezinárodní úspěch poslední. A pokud zůstane zdravý, jeho progres bude pokračovat, tak s trochou nezbytného štěstíčka se může stát další "koňskou legendou" a třeba nejenom v té naší malé české kotlině. A pokud se v blízké budoucnosti opravdu "zadaří", kdo ví, zda jeho příběh neosloví nějakého scénaristu se zájmem o dostihové příběhy. Dost pravděpodobně je to hodně utopická představa, ale uvidíme ... (29.06.2019)

Už záběr jak Phar Lap cválá přes duny musí být pro každého koňáka dechberoucí. A zvlášť, když se zrovna vrátil z čundru na nepřeježďěném koni a nadřel se jako kůň, aby s ním pohnul. V první větě jsem nicméně chtěl oznámit, že právě koně jsou zvířata, která na spojení s člověkem nejvíc prodělala - ale kdo ví, co by na to řekly třeba slepice, a taky kohouti, na ty se taky sází a nechávají se prát/závodit pro výhry jedněch a pobavení jiných... Ale vraťme se ke koním. Čím je blbější, tím to má lepší. Nikdo na něm nechce jezdit, a tak se toulá po pastvině, a blbne čím dál víc. Tady jsme viděli opak takového koně (ne co do blbosti, ale co do čilosti a ochoty spolupracovat). Kromě majitelů, kterým vynášel peníze, a těch, kdo si na něj vsadili ještě při nízkém kurzu, moc oblíbený nebyl (asi jako Sergej Bubka, který také pořád vyhrával), protože ze sportu (sázkařského) dělal kůlničku na dřevo. Byl to ale velký kůň, a mně se velcí koně líbí. (23.07.2017)