Phar Lap

V podstatě pohádka a rodinný film ze staré školy (já měl v 90s nakoukaného spíš Černého hřebce), normálně bych tento typ filmu asi nedal, ale právě kobyly jsou téma, kde tohle na mě funguje, kde tohle podání s jasným úvodem, průběhem i závěrem snesu asi zhruba jako u sportovních filmů. První půlhodinka škrábání se z hlubin mísy na pomyslný okraj hajzlu, aby pak následoval pád do ještě větších hlubin, věnovaná tomu, co kde Phar Lap zase posral, je dost možná nejzábavnější. Drze pesimistcký závěr stručně cynický, věnovaný tomu, kdo jak kde v bídě nakonec umřel, mě osobně přišel zajímavej, takhle realisticky se toto dneska už netočí, byla jiná doba:-) Následuje SPOILER o velikosti Phar Lapova šestikilového srdéčka, koník je na konci pořád dobrej, načež něco sežere a pak skoro až cynicky rychle umře, žádná povinná plakací patnáctiminutovka, šmik na skandální novinové titulky a závěr, ende. Mě to tak vyhovovalo, film v podstatě vystihl sebe sama a častý konec takovýchto hrdinů, kteří rychle zaplanou a většinou pak stejně rychle taky zhasnou. "Koňácká kavárna" a lidé kolem ořů se motající jsou zde vykresleni řekněme velmi deziluzivně, nesympaťácky a prosti větších příkras, takže jediným čistým tvorem majícím všech pět pohromadě je v podstatě Phar Lap. Pro zajímavost, Phar Lap je skoro tutově potomkem prastarého a skoro bájného koně s anomálním srdcem jménem Eclipse, který se, pokud se dá věřit takovým prastarým drbům, narodil celkem bezprizorně po čas úplného zatmění, jehož krev koluje také v drtivé většině vítězů Velké Pardubické - a dost možná i krev Phar Lapa. Za toto je zodpovědný pijící ale penězomilný vlastník Eclipseho, díky jehož úsilí Eclipse údajně ročně pokryl na 50 klisen, takže se jeho retirement proměnil doslova v jeden velký bordel. (13.10.2015)

Všeobecně filmy z osmdesátek sbírají body už jenom svoji jedinečnou atmosférou. Když k tomu do hlavní role obsadí koně opředeného legendou, těžko se něco namítá. Sice jsem se nejednou kroutil v křesle při pozorování toho, kterak tupá hlava člověčí dělá z čistého sportu špinavou hru, jenže za to ani tak nemůže film, jako spíš nedostatečný stupeň lidské evoluce. Rád bych takový biják jednou viděl o Váňovi a některém z jeho koní. Nebo klidně o všech. (Challenge Tour 2015, film č.20) (14.04.2015)

Tak před tímto filmem jsem o dostizích věděl velmi málo. Moje znalosti by se daly shrnout na jediné jméno - žokej Váňa. Vůbec jsem se na dostihy nedival a nechápal jsem, co na nich všichni vidí. Po zhlédnutí tohoto filmu už je mi to jasné. Nečekaně povedený australský film, který divákovi ukáže, jak dostihy kdysi fungovaly. Tento film je natočen s opravdu opravdovým citem. Krásně ho doplňuje hudba. Dokonce i zcela neznámí herci jsou zde skvělí. Trošku mě překvapuje, že film zde zatím hodnotilo tak málo lidí. Asi spousta z nich trpí předsudky vůči australské kinematografii. Film neustále graduje, graduje a graduje. Přibližně poslední půlhodinka je totální psycho. Přiznám se, že mě docela obměkčila. K slzám samozřejmě ne. Ale i tak jsem to nečekal. 4* (27.06.2012)

Skoro tři tisíce hodnocení, 85% a já jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel, ba dokonce ani o tom koni a navíc jsem si myslel, že jde o dětský film. Přitom je to klasické sportovní drama. A i když mě koně, dostihy a tohle všechno moc nebere, musím uznat, že to byl výborný film. Do detailů vypiplaná retro výprava Austrálie 30. let, krásná hudba, perfektní kamera hlavně v dostizích, postavy (majitel, trenér, ošetřovatel), které jsou tak akorát nastřelené, aby se o nich člověk něco dověděl, ale aby nestáli v cestě hlavní hvězdě filmu. A v pozadí pěkné svinstvo ze strany majitele, sázkařů a hlavně dostihové federace, vedoucí k tragickému konci. Vše podtrhuje famózní starý dabing, třeba sportovní komentátoři závody prožívají jak kdyby komentovali finále mistrovství světa ve fotbale s českou účastí. Oceňuji, že si Wincer (později třeba Zachraňte Willyho) nic nepřidal a natočil to tak jak to bylo ve skutečnosti. Takže i když to není můj šálek čaje, 4* si to zaslouží. (03.07.2024)

„Líní koně jsou jako líní lidé. Na ty platí jen karabáč,“ pronese jedna z ženských postav a dá se na modlení. Ke koňským filmům neodmyslitelně patří zásoba hloupých i přehnaně ambiciózních lidských postav, aby lépe vyniklo ušlechtilé zvíře v hlavní roli a hrdina, který mu (někdy jako jediný) rozumí. Phar Lap je nejen koňský film, ale skoro detektivka. A při finálním závodu jsem jako vždycky trnula strachy víc, než když čekám, jestli princ dostane půl království, princeznu, anebo výlet do dračího traktu. Škoda, že to tím neskončilo. :( (12.04.2017)