Rómeo a Júlia

Mimo mísu... - - - P.S. Velikáni světového filmu na >d(v)ojce< coby nočním artovém prostoru (sic!) totálně už po víbůhkolikáté zas a znovu dojebaní uvedením v malostí pošahané šašské sračkovizi - s debilním ixtým pražskočudláckým dablinkem bez reálných ruchů a impotentním mixem zvuku vůbec (božínku, tam hraje kapela a není prakticky slyšet ani zvuk nástrojů!!!) a podivně vertikálně deformovaným výřezem z ořezu obrazu (1,66->4:3->16:9), pro našince takto sledovatelné s maximálním utrpením! - - - P.P.S. A proč to vlastně ta naše >televize veřejné služby< pořád dělá? Že by to byla opravdu jen banda debilních pakulturních ignorantů? A korupce a skvělý byznys pro spřátelené blby z dabingových firem? Parazitizmus za peníze nucených poplatníků? - - - P.P.P.S. To by mě i docela zajímalo, kde jsou ti zdejší renomovaní odborníci a publicisti, že to pořád nikomu nevadí!?! Howgh. (03.02.2012)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

Klasika, kromě verze z roku 1996 jsem snad neviděla žádnou celou, až teď tuto. A musím uznat, že povedená, a to velmi. Herci, prostředí i ty mírně divné kostýmy, ale co jsem četla o režisérovi, tak se snažil o co nejvíce autentičnosti a tak věřím, že takové kostýmy s podivnými šňůrkami u bimbasů se nosily. Přiznám se, že hru jsem nikdy dobrovolně nečetla a nedobrovolně snad jen nějaké úryvky, ale tento film si myslím, to podal, tak jak to asi v knize je, protože ty dialogy se mi některé zdály být šílené, stejně jako se mi zdál být Mercucio úplný cvoka jeho dialogům jsem teda vůbec nerozuměla. Jinak Julie velmi krásná a Romeo velmi pohledný. (15.10.2012)

Na divadle patří role Romea a Julie k absolutnímu vrcholu herecké kariéry, a proto jsou obsazovány herci, kteří už mají pár let na jevišti za sebou. Zeffirelli měl geniální nápad - obsadit do filmu lidi v tom věku, v jakém byli "skuteční" Romeo a Julie - a tenhle tah vyšel fantasticky. Olivia Hussey a Leonard Whiting sice nejsou bůhvíjací herci, ale jsou oba tak krásní. K tomu nádherné kostýmy a italské renesanční exteriéry a interiéry a vznikla barvitá podívaná, při níž člověk zapomene, že sleduje notoricky známou klasiku. Takové zpracování Shakespeara bude sotva kdy překonáno. (23.10.2006)

Nádherné zpracování literární klasiky, mladinká Olivia Husseyová dokonale naplnila mou představu o Julii a stejně tak Leonard Whiting jako Romeo přesvědčivý, jejich výkon byl pro mě strhující, byla jsem ve Veroně s nimi, cítila tu nenávist Monteků a Kapuletů, zejména tedy Mercutio a Tybalt mi zatápěli, no a v závěru jsem bulela jak želva.. Ode mne dnes večer bez připomínek a do režisérského nebe posílám poděkování... (19.11.2023)