Domov pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej

Knížku jsem nečet, takže se nemusím rozčilovat nad úpravama v postavách ani věrností obsazených herců. Burton rozhodně mým favoritem není, sám od sebe bych do kina na jeho film nešel, ale jeho nezaměnitelná grafická aura mi nevadí, spíš u něj vždy záleží na příběhu, který zde nebyl z jeho pera, což me plnilo optimismem. Výsledek je přeci jen (a dle očekávání) rozpačitý. Výtvarné zpracování je super, tady se nedá vytknout nic. Příběh=kniha je vymyšlený taky super, bohužel film by zasloužil vykleštit minimálně o dvacet minut a hlavně první půlka by potřebovala zásadní facelift, protože nechybělo moc, abych se začal proklínat, na co jsem to vlezl. A dá se to považovat za velký Burtonův fail, protože zpravidla ty části filmů, které představují jednotlivé postavy, bývají zaručeně tím nejzábavnějším. A zrovna tady třeba ani nebylo nutné se věrně držet předlohy, bylo-li by to zapotřebí. Věkovka se určuje dost těžko, protože v první půli se neděje nic připosráníhodného, zato vše nahrazuje mnohem drsnější polovina druhá, kterou bych malým dětem asi těžko mohl doporučit. Ale to není od Burtona nic nového. Mně osobně Sirotčinec vyevokovat docela silnou vzpomínku na El Laberinto del Fauno, kde Burton s del Torem prohrává po deseti letech a s adaptovaným scénářem způsobem signifikantním, nikolivěk zásadním. Do červených to patří. 75% (07.10.2016)

U filmů Tima Burtona je to vždy o hubu. Jednou u mě uspěje, podruhé ne. Na snímek jsem se celkem těšil. Přehnaná očekávání jsem ovšem neměl, protože jsem nějakou takovou pohádku pro nejmenší očekával. I přes nízká očekávání mě snímek dost zklamal. Hlavní kámen úrazu bych spatřoval v krajně neatraktivním výběru herců. Je to jedno otravné dítě vedle druhého. Nejotravnější byl právě hlavní hrdina. Na jeho neuvěřitelně odporný ksicht se nedalo dívat. Nápad s ukrýváním se před nepříliš zajímavými monstry v časových smyčkách mi přišel fajn. Ovšem potenciál tohoto nápadu zůstal tak nějak nevyužit. Film nedokázal vytvořit ani náznak své typické atmosféry, která by diváky pohltila. Strašně jsem se během sledování tedy nudil. Bylo mi úplně jedno, jak to celé skončí, jen jsem si přál, aby to skončilo brzy. Nechci si ani představovat, kterak musely trpět děti. Burtonovi jeblo. Závěrečná akce byla totálním výsměchem všem divákům. Jediné, co si zaslouží pochvalu je sexy kukuč Eva Green (věčná škoda její účasti v této sračce) a občasné příjemné vizuální efekty. V tomto paskvilu divák narazí bohužel pouze na Burtonovu psychopatickou polovinu. Ta geniální a kreativní polovina zůstala velice dobře skryta. Tu objeví zřejmě jen ti nejzarytější fanoušci, obdivovatelé a milovníci tohoto šíleného režiséra. Takoví ti, kteří by byli ochotní udělat Timovi na požádání manuálku. Zhlédnutí dalšího Timova filmu si zatraceně dobře rozmyslím. (31.12.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)

Mistr světa ve filmových omalovánkách je ve formě. Fantazie Tima Burtona jsem si užil, i když vlastnosti některých z postav zůstaly bohužel nevyužity (třeba taková dvojčata mohla z fleku zastavit celou válku). Pasáže v Sirotčinci neměly chybu, moje výtka by směřovala na prolínání s reálným světem, to trochu rušilo moji pohádkovou náladu. Kdyby za mých časů takhle vypadal Dům dětí a mládeže v našem městě, určitě bych do něj chodil častěji, než jen na vlastivědnou poznávačku. (05.11.2016)

U domove slečny Peregrinovej pre podivné deti si potenciálny fanúšik musí dať pozor na prehnané očakávania. Ľahko môže prísť sklamanie. Dej je v prvej polovici trošku tiahly. Drvivú väčšinu však Tim Burton nesklame a zavedie nás zas raz do čarovného farebného sveta, ktorý obýva široká škála dobrých aj zlých postáv v bizarných kostýmoch, medzi ktorými si každý nájde favorita. Na mňa je ten film veľmi temný a veľmi zvláštny, ale mladšej generácií sa asi bude páčiť, hlavne s tým množstvom záhad a príšer, ktorými tu tvorcovia naozaj nešetria. Slušná výprava, v druhom pláne je vidieť vplyv Tima Burtona. Na mňa to bolo šialene pomalé. Zbytočne veľa postáv. Asa Butterfield mi bol protivný. Ukecané. Nudil som sa ako dlho nie. Ale nedá sa film úplne zahodiť. Aj keď ma to nebavilo, musím jednoznačne ohodnotiť pochvalne efekty a pár nápadov. Miss Peregrine's Home for Peculiar Children ani nenadchne, ani neurazí. (08.09.2019)